Trojský lev

recenze

Trojský lev - Ze zápisníku ředitele zoo (2016) / Matematicka
Trojský lev
Miroslav Bobek, ředitel ZOO Praha, píše už několik let každý týden jeden sloupek do novin o tom, co ho zaujalo. Jeho sloupky v novinách nesleduji, ale zajímalo mě, co v nich píše, tak jsem vzala do ruky jednu z knih, ve které jsou souborně vytištěny, a to sbírku Trojský lev. Knih jeho sloupků vyšlo už šest, můj výběr byl spíš náhodný.

Sloupků jsem v knize našla 65 a dotýkají se různých aktuálních témat. Všechny jsou doprovozeny obrázky a dozvíte se v nich jednak hodně o zvířatech (to asi lze od ředitele ZOO čekat), ale i o tom, co vše fungování ZOO obnáší a o tom, co je se zvířaty a s provozem ZOO volně spojeno. Miroslav Bobek třeba sbírá staré pohlednice, které se nějak vztahují k zoologickým zahradám. Kromě toho tu najdete třeba i příběh první české dámy, které se podařilo získat doktorský titul. PhDr. Marie Zdeňka Baborová-Čiháková získala na Filosofické fakultě doktorát z přírodních věd. Zaměřovala se na bezobratlé živočichy, zejména členovce.

Nejsilnější jsou asi pasáže týkající se přímo zvířat a jejich ochrany. Můžete si tu vyhledat živočišný druh, který vymizel v roce vašeho narození (Miroslav Bobek nabízí přehled od roku 1930 a „neobsazený“ zůstal pouze rok 1946). Dále tu ale najdete i aktuální informace o špatném zacházení se zvířaty nebo jejich životním prostředím (protože to spolu úzce souvisí):
Čtvrt roku jsem váhal, zda fotografie, které jsme dostali z Kamerunu, zveřejnit. Nakonec jsem se rozhodl, že ano (v obrazové příloze této knihy je najdete pod čísly 110 a 111). Při pohledu na ně musí snad každého obejít hrůza. Ledová, svírající hrůza. Zachycují haldu gorilího masa zabaveného pytlákům a jednoho ze strážců rezervace Dja, který ze země zvedá uříznutou gorilí paži.
Přes všechnu hrůznost těch fotografií jsem se nakonec rozhodl dát je na internet i do novin. Pokládám za nutné znovu upozornit na to, co se děje v Africe a co se už deset let snažíme změnit. Nezavírejte oči a na ty snímky se podívejte. Vidíte na nich pozůstatky stejného tvora, jakým je stříbrohřbetý gorilí samec Richard v naší zoo…
Ano, je to příšerné! Bohužel však nikoli ojedinělé – a tím spíš nesmíme odvracet zrak. Podobných fotografií vznikají denně stovky. Můžeme na nich vidět mrtvé nosorožce s uříznutými rohy, vyrovnané řady sloních klů, ubité orangutany svázané drátem, haldy zmrazených luskounů… anebo – jako právě v těchto dnech – hořící pralesy Indonésie.
Mohlo by se zdát, že s tím u nás, uprostřed Evropy, nemáme co do činění. Gorilí maso konzumují Afričané, nosorožčí rohy používají Asiaté, orangutany ubíjejí indonéští zemědělci. Nic není vzdálenější pravdě. Také u nás se prodává tropické dřevo, kvůli jehož těžbě přicházejí gorily o své pralesy, do kšeftu s nosorožčími rohy se hbitě zapojili naši spoluobčané, ale především my všichni neseme svůj neoddiskutovatelný díl viny jak za ubité orangutany, tak za hořící indonéské pralesy. Obé je důsledkem rozšiřování ploch pro pěstování palmy olejné – a přitom jsme to i my, kdo palmový olej ve velkém spotřebováváme.


Kromě toho, že se v knize dozvíme různé humorné historky a zajímavosti, můžeme také nad jejími stránkami přemýšlet nad tím, jak chránit zvířata i životní prostředí, které s nimi sdílíme.

Komentáře (0)

kniha Trojský lev - Ze zápisníku ředitele zoo recenze