Teď zaplač

recenze

Mateřství je náročné období života už jen z toho důvodu, že v první fázi života si dítě neumí říct o své potřeby (některým to zůstane do dospělosti) a nespokojenost či jiné druhy komunikace vyjadřuje pláčem.

Hlasitým, intenzivním, příšerným.

A když se to ještě stane někde, odkud nelze utéct, je to na překročení práva. A právě o tom pojednává první část knihy, kterak letí Joanna a Alistair, rodiče malého Noaha, letadlem z Británie do Austrálie a jejich několikatýdenní zlatíčko drásá uši a nervy své matce i všem okolo. Kromě svého otce, kterému je to povětšinou jedno. Alistarovi jde hlavně o cestu za bývalou ženou a získání první dcery do péče. Joanně, poslušné Alistairových příkazů, se jedná už jen o získání duševní rovnováhy alespoň na předporodní stav.

Ono totiž mateřství a péče dítě není tak romantická záležitost, jak si přála a Alistair jí opravdu nepomáhá. Joanna se však stále v jeho vleku neváhá táhnout životem, ať už si myslí cokoliv.

Jenže po příletu už není nic takové, jak se zdá a strach a hrůza o dítě dostane na povrch i ta nehnusnější tajemství a ty největší rozdíly, jaké zaslepena štěstím Joanna nebyla schopna vidět. Protože najednou už nejde o nikoho z nich, jen o Noaha.

Nebo to tak není…?

Kniha Pláč je útlé dílko nabité emocemi, kličkami, vztahy i nečekanými odhaleními. Za každou obrácenou stránkou může čtenář čekat, že jej potká něco nového ze života postav a zpoza skříně vypadne další papír popsaný detaily o hnusné minulosti. Joanna postupem čas zjišťuje, že Alistair má daleko nejenom do spořádaného otce a milovaného partnera, ale dokonce i do čestného člověka a to, co se dávalo kdysi jen tušit, dostává hrozivé obrysy.

Mladá žena si najednou není jistá, zda zde vůbec jde o Noaha nebo o další várku nechutných lží a postupně sundává okovy, které si dobrovolně nasadila z lásky k muži plnému rozporů. Zamilovanost totiž netrvá věky a naplno otevřít oči ji donutí právě mateřský instinkt. Alistair už totiž není středobodem jejího vesmíru.

Pláč je rodinné drama o několika dějstvích, a to vrcholné vyrazí čtenáři dech. V Joanně se totiž skrývá mnohem více, než dává světu vědět a pod náporem vyjevených pravd ji náhle opustí všechen strach. A přitom to s feminismem ani s emancipací nemá nic společného. Pouze s touhou každého jedince, dostat ze sebe to nejlepší v tom nejhorším, co nás může v životě potkat.

Pláč je inspirující čtení a doporučuji jej každému, kdo rád zjišťuje, co se skrývá pod povrchem. A třeba se po přečtení budete dívat jinak na zoufalé maminky s plačícími dětmi a nebudete je tak snadno soudit.

Pro ně to totiž taky není pohodlná situace.

Komentáře (0)