Tajemství sedmi ještěrek

recenze

Máme před sebou menší knihu orientovanou do sekce původních českých detektivek od mladé autorky Veroniky Černucké. Jedná se o její druhé dílo, které vychází pod nakladatelstvím Moba. V regálech ji určitě nepřehlédnete, jelikož má velice zajímavou obálku. Z poza malířské palety na Vás přímo zírá vyděšená dívka. Její oči jsou jako magnet a prosí o pomoc s vyřešením toho, co se jí právě stalo. Osobně jsem měla na výběr z obou Veroničiných děl, ale díky této obálce jsem se rozhodla pro Tajemství sedmi ještěrek.
Abych pravdu řekla, tak jsem nikdy moc detektivní žánr nevyhledávala. Na místě byly obavy z toho, jestli to vůbec zvládnu dočíst a neodkloním svůj zrak k něčemu jinému. Knihu jsem tedy z počátku začala číst po kouskách. Vždy jedna kapitola a odložit. A tady se ukázalo, že kniha je opravdu povedená. Asi po trojím odložení jsem jí z ruky nedala. Musela jsem vědět, jak to bude pokračovat dál a hlavně jsem musela přijít na vraha!
Když se pustíte do čtení, zjistíte, že se téma týká jedné mnohočetné zámožné rodiny, která je opředena tajemstvím. Navalí se na Vás spousta postav a dá Vám hodně zabrat se zorientovat a zapamatovat si, kdo je kdo. Maličko Vám pomůže první vražda. Následně Vás autorka zavádí k týmu vyšetřovatelů, kteří mají tuto vraždu vyřešit. Kdo ji vyřeší správně jako první, bude povýšen. Sáhodlouhý souboj mezi dvěma vyšetřovateli dostává grády. Seznamujeme se s inspektorem Vyskočilem a Myškou. Každý chce vyhrát a být povýšen, to je jasné. Vybírají si ten nejlepší tým a pouští se do vyšetřování. Nyní nám autorka vykresluje další postavu, hlavního a silného koně příběhu. Máme tu Taru, soukromé detektivní očko, kterého se bojí každý policista. Přesto si ji inspektor Vyskočil najme jako pomocníka. Tara má za sebou hodně vyřešených případů. V oboru zločinů je odborník nejen díky svému zděděnému umění, ale též i díky svému bystrému humoru a inteligencí. Její život je nastíněn v několika řádcích a možná i díky tomu čtenář pochopí její jednání. Na této postavě je jedinečné to, že využívá svého ženského selského rozumu, nebojí se všude šmejdit a všímá si prostořekosti a ukecanosti všech kolem. Autorka si s touto postavou pěkně vyhrála. Pokud byste Taru potkali někde na ulici, tak jí stoprocentně poznáte, nikdy na ní nezapomenete a hlavně jí budete chtít být neustále v patách a sledovat její vyšetřovací postupy. Žena, která odzbrojí každého a kterou si na těch několika stranách oblíbíte, ač jí budete závidět její neotřelost, Porsche a kabelku z krokodýlí kůže.
Známe tedy již všechny postavy z domu u sedmi ještěrek, vyšetřovatele a Taru. Nyní se můžeme pustit do vyšetřování i my. Autorka čtenářům nabízí hned několik typů na možného vraha. Už od začátku se Vám bude dostávat pocitu, že to mohl udělat kdokoliv z rodiny a okolí domu. Společně s Tarou sledujete a prozkoumáváte všechny podezřelé. A je k nevíře, že Tara je vždy o krok před Vámi. Jako čtenář jsem měla neustálé nutkání si případ zapisovat a dělat si poznámky, kdo, kdy, s kým a proč. Hledala jsem mezi řádky, ve všech výpovědích a snažíla jsem se odhalit sebemenší chybičku.
Postavy jsou skvěle vykresleny, takže počáteční chaos se Vám nyní vytratí a vy se pohybujete v příběhu, jako kdybyste tam byli doma. Přesto má každý své tajemství, které byste neuhádli ani omylem. Pokud vydržíte do konce, dostane se Vám neuvěřitelného překvapení. Skvělé autorčiny vypravěčské schopnosti Vás dostanou mezi řádky a dovolí Vám stát se čtvrtým vyšetřovatelem.
Děj knihy je opřen o dialogy, najdeme zde hodně popisů, Tařiny vnitřní monology a charakteristiky postav. To vše Vás donutí přemýšlet a případ to žene vpřed. Maličko mně ze začátku chyběly kapitoly, ale na to se dá zvyknout poměrně snadno. Pro mě novinka, která naopak není nijak na škodu a má plus v tom, že Vás donutí číst dál a dál a nedovolí Vás zanechat záložku před další kapitolou.
Po přečtení mohu knihu přirovnat k oddychové detektivce, která procvičí nejen Váš úsudek, ale též i pozornost. Věřím, že se s Tarou nevidíme naposledy a v budoucnu se setkáme při nějakém dalším vyšetřování. Slovo „doporučuji“ je možná otřepané, každopádně kniha stojí za přečtení.

Komentáře (0)