Supernova - Superkniha

recenze

Supernova (2020) / Lexikonium
Supernova

Pro lepší návaznost a uvedení do děje obsahuje spoilery k předcházejícím dílům
Knihu jsem dostala už k předběžnému přečtení, abych tady mohla být právě v tuto chvíli a předat vám své dojmy.

Příběh nás zavádí do toho momentu, kdy se Danna stala nechtěným posluchačem celého plánu Anarchistů a díky tomu, že to slyšela ve své podobě, musela být chycena, aby nic nemohla říci. Mimo jiné byl i Ace Anarchista uvězněn a my se tak dostáváme do Novina asi nejhoršího dilema - má zůstat u své rodiny, nebo jít za tím, co je správné?

Takhle zprvu to zní jako strašná hra na dobro a na zlo, ale já jsem celou dobu při čtení knihy neměla jistotu, kdo je vlastně na té dobré straně. není nám totiž vykresleno jen to dobré nebo špatné, podle toho, na které straně která myšlenka je, ale setkáváme se tu s klasickým "stupňováním šedi", které většině YA knih chybí. Bavilo mě vlastně i sama se sebou přemýšlet nad tím, kdo by mohl být ten špatný a kdo ten dobrý, protože tady jsme o relevantnosti pravdy a dobra dostali opravdu slušnou přednášku.

Abych to ale vzala nějak popořadě. Jak už jsem říkala, setkali jsme se s uvězněnou Dannou, zatčeným Acem. A co dál? No, řekněme, že si Adrian a Nova začínají uvědomovat, že tam prostě něco nehraje tak, jak by správně mělo. A že Nightmare a Sentinel jsou blíž, než si jsou všichni ochotni připustit.

Co se mi na knize líbilo, tak ohromné rozpracování všech charakterů. Přišlo mi naprosto šílené, že něco, co jsme ještě v minulých dílech považovali za naprosto nemožné a neuskutečnitelné, se vlastně stalo realitou. Strašně se mi líbilo, jak se postupně vyvíjely vztahy hlavně našich protagonistů, Adriana a Novy, plus bylo úžasné sledovat i návrat na scénu několika starých známých.

Nova postupně dospívala, zjišťovala, kolik toho má na to, aby stála na jedné nebo druhé straně, a jak moc musí dřít, aby si tu stranu vybrala. Vnímáme její vnitřní potyčky, hádky Novy Anarchistky a Novy Renegátky, zatímco se všechno kolem ní děje tak nějak skoro mimo, dalo by se říct.

Zato Adrian, ten se zase snažil dospět až moc rychle. Viděli jsme už v minulých dílech, jak dělá všechno pro to, aby se všem odvděčil, aby měl všechny zadobře (tedy ty, co potřebuje a chce). Postupně ale vnímáme jeho tvrdohlavost, umanutí a to, jak to na něj všechno doléhá.

Strašně se mi líbil styl psaní a hlavně zápletka. Protože už v minulých dílech jsme si všímali různých plot twistů ve stylu, kdy se něco šeredně pokazilo o sto osmdesát stupňů, čekala jsem to i tady. Ale abych každou druhou kapitolu musela od knihy zvedat oči s pocitem, že tohle se tak nedá číst, až se to musí dočíst? No, byl to opravdu nářez.

Marissa nás opravdu nešetřila výhybkami v celém ději, nespočetněkrát nás nutila plakat nad věcmi, které za deset stránek úplně překroutila a nám nezbylo nic jiného, než si říct: "JAK?!".

Několikrát jsem u knihy měla slzavé oči, a to se mi u knih opravdu často nestává. Několikrát jsem prostě četla, četla, najednou mi spadla brada, která se začala neovladatelně třást a já si začala říkat, že to přece nemůže být pravda.

Tuhle knihu jsem hodnotila plným hodnocením z důvodu, že mě fascinovala propracovanost celého vyvrcholení, bavily mě neustálé otočky mezi dějem a hlavně posledních pár kapitol... Ty jsou dokonalé.

Komentáře (0)

Přidat komentář