Šumavský literární čtvrtek: David Jan Žák: Jako dech
recenze
Jako dech (2022) / AdamMM
David Jan Žák: Jako dech
Už během čtení jsem si podvědomě skládal v hlavě, co o téhle knížce napíšu. Třebaže se špatně shání, není totiž v běžné knižní distribuci a seženete ji snad jen v prachatickém knihkupectví a pak na e-shopu. Nebo že mi při čtení zas hlavou lítala mapa a blikali v ní místa, která jsou v příběhu zmíněná. A taky, že znám dobře autora a při čtení mi to znělo jako by to četl on. V neposlední řadě mi jako starému foglarovci udělalo radost, že jednu z hlavních rolí tam hraje létající kolo.
Ale pak jsem to dočetl a až dlouho do noci jen seděl, přemýšlel a cítil takový sladkobolný smutek. Vybavily se mi vlastní vzpomínky na tu dobu. Na radosti i křivdy. Na rodiče, prarodiče, kamarádství až za hrob a na dětské lásky. A na křivdy a ústrky, které jsem měl zasunuté až někde úplně vespod, dávno zapomenuté, ale stále si žijící svým životem.
Asi by na obálce mělo být napsáno varování, že se při čtení mohou otevřít dveře, od kterých už nikdo nemá klíče. A to, co za nimi najdete může být veselé, radostné, nostalgické, ale i trochu bolestivé a smutné.
Jaroslav Pulkrábek
Jako dech
David Jan Žák
Příběh první lásky a věrného kamarádství jednoho horkého léta v šumavském pohraničí 80. let. Prdelka a Bratr žijí u babičky komunistky a dědečka skláře. Otec jezdí na montáže a maminka vyměnila rodinu za život s kariérním funkcion... více