Still wanna play a game? Hell yeah!

recenze

Jsou to již dva roky, co Henrik Pettersson alias HP nalezl v metru stříbrný smartphone s číselným označením 128 a právě tehdy ho Hra chytila do svých chapadel. [game] byla na poli severského krimi a thrillerů něčím naprosto novým a to nejen svým dějem, ale také stylem vyprávění, kde autor mixuje svůj rodný jazyk s hovorovou angličtinou, čemuž zůstal věrný i český překlad. Následovala kniha [buzz], ve které se ukázalo, že i když by měl být HP na zaslouženém odpočinku, Hra si ho opět našla a využila ke svým cílům. A nyní se vracíme k bláznivému Henrikovi znovu, [bubble] by mu totiž ráda ukázala, že Pořadatel a Hra samotná s ním ještě stále neskoncovala.

Třetí díl neobvyklé série, která se zabývá IT technologiemi a jejich zneužitelností, je jedna neuvěřitelná paranoidní jízda s hromadou konspiračních teorií a skvěle vypracovanými postavami, jež dokáže autor využít do poslední kapky a vesele vám bude zamotávat hlavu, až nebudete vědět, čí jste.

HP je snad ještě šílenější než v předchozích dílech, stěží už rozeznává realitu od svých smyšlenek a domněnek a následkem toho nám velmi rychle pustne a chátrá. Jistě, tenhle chlap nikdy nebyl zrovna kandidátem na vzor všem metrosexuálům a v hlavě mu vždycky trošku šplouchalo na maják, ale teď už vidí Hru na každém rohu, má pocit, že ho všude sledují Hráči i Mravenci a stále přemýšlí nad tím, jak se vyvléknout z šíleného úkolu, který mu byl zadán aneb jak nespáchat vražedný atentát na královskou rodinu a nakopat Pořadateli zadek. Postupně se však dostává do hledáčku policie jako potencionální terorista a nakonec je z našeho milého Henrika lovená zvěř. Oproti tomu jeho sestra Becca působí opět jako vzor racionálního uvažování a to přesto, že zobe antidepresiva a prášky na spaní jako lentilky. Pravda, mít za brášku takové problémové stvoření, jako je HP, asi bych si taky občas nějakou pilulku dala. Přesto nevěří, že by byl její sourozenec vrah a tak se do popředí dostávají její ochranitelské pudy starší sestry a požádá o pomoc strýčka Tageho. Jenže pokud si pamatujete, je to zrovna ten samý člověk, o němž je HP skálopevně přesvědčen, že je to samotný Pořadatel.

A aby toho nebylo opravdu málo, pan de la Motte povolal do zbraně kromě starých známých jako je Mange i několik dalších Hráčů, jež jsme měli možnost zahlédnout v prvním díle, i když to bylo setkání vskutku fofrové a nesmím opomenout i nějaké ty vzkříšené domnělé mrtvoly. Jazyk si kniha ponechala pořád stejný a já si nemůžu pomoct, mě to prostě baví. Stejně tak mě baví i Henrikovy hlášky, jimiž je příběh proložen. Bořek Stavitel pracující ve stealth módu a král brojlerů jsou prostě neopakovatelní.

[bubble] je hodně svižná jízda, musela jsem prostě sedět a číst, dokud jsem se nedostala až na samotný konec. Ano, HP je paranoik jako prase, ano, smrdí a chodí ve špinavých hadrech, že i bezdomovec vedle něho vypadá jako upravený kravaťák a ano, jeho spotřeba cigaret by nejspíš uživila malou tabákovou fabriku, jenže teď už se opravdu hodně naštval a touha po pomstě v něm vzplanula naplno a je jasné, že tentokrát si opravdu nedá pokoj, dokud neuvidí Hru na lopatkách a Pořadatele s otiskem své boty na hýždích. A já jsem se celou dobu snažila pochopit, kdo má vlastně pravdu a kdo kým manipuluje. Přiznávám, nepodařilo se mi to. Autor si se čtenářem hraje jako kočka s myší a evidentně si to hodně užívá. Příběh nepostrádá výborně dávkovanou akci a napětí, střihneme si opět mission impossible do přísně střeženého objektu, kde se donekonečna táhnou řady serverů, přijde i několik nečekaných zvratů a překvapení, nechybí ani poctivá automobilová honička a stejně tak ani velký a zlý bodyguard, chránící vysoko postaveného zmetka s vizáží hollywoodského herce.

Vidí se to málokdy, aby si série udržela kvalitu po všechny díly, ale Anders de la Motte to dokázal a já se nebojím říct, že závěrečný díl hodnotím nejvýše. Jistě se v ději dají najít nějaké drobné nepřesnosti, ale nejde o nic příliš přitaženého za vlasy a ani v nejmenším mě to nerušilo. Tuhle šílenou jízdu jsem si vychutnala od prvních stránek až do posledního slova.

Kdo vlastní minulost, řídí budoucnost.

It is not so important who starts the game, but who finishes it. – John Wooden

Komentáře (0)