Šťastná máma

recenze

Šťastná máma (2014) 4 z 5 / evasamankova
Šťastná máma

Milovat své dítě a šťastně si užívat mateřství ještě neznamená totéž. Své děti zbožňujeme, to je bez debat. Dost často nás ale možná všechny okolní starosti vyplývající z rodičovství stresují víc, než by bylo nutné.

Autorka příručky Šťastná máma Meagam Francisová je matkou pěti dětí a jak sama přiznává, rozhodně nebyla onou šťastnou a vyrovnanou matkou od začátku. Právě naopak. S rostoucím počtem dětí, které jí přinášely neustále nové zkušenosti, nové pohledy na věc, nutnost skloubit stále více povinností dohromady a nepřetržitě se přizpůsobovat běhu mateřství i problémům v partnerském životě, si začala uvědomovat jisté základní, jednoduché, ale o to podstatnější myšlenky.

Smyslem Šťastné mámy je tak zkrátka ukázat pohodovou matku, která si užívá mateřství a nenechá se rozhodit jakoukoliv maličkostí. Umí plánovat (ale zase raději ne moc, protože se to většinou všechno stejně nestihne), umí si rozdělit povinnosti na ty důležité a na ty nevýznamné, má si s kým popovídat, umí se uvolnit a dopřát si chvilku jen sama pro sebe, nebo nebere všechno tak smrtelně vážně.

Autorka dává v příručce zcela obyčejné, ale o to cennější a v praxi použitelnější rady. Tipy, jak být v pohodě, mít skutečnou energii a chuť se svému dítěti věnovat naplno. A to podstatné - hlavně si to užívat.

Být šťastná máma znamená být sama sebou, nikoli tou, jakou by vás měli rádi druzí.

Příručka je rozdělena do deseti kapitol a v každé z nich se autorka věnuje jedné radě. Jako ukázka dobře poslouží třeba kapitola, která se zabývá velmi častou situací - různým radám a doporučením ohledně dětí, které na matky míří ze všech možných stran. Od tchýně, kamarádek, z internetu, časopisů... Jak si s tím poradit, co správného si vybrat z tak protichůdných názorů, jak nepodlehnout dojmu, že když to tak neděláte, musíte být zákonitě špatná matka? Rada autorky zní skvěle a naprosto racionálně: používejte vlastní intuici.

Nikdo z nich nezná vaše dítě lépe ne vy sama. Jejich názory mohou být užitečné, ale nikdo jiný - kromě tatínka - nezná jemné odstíny potřeb vašeho dítěte tak jako vy. Pouze rodiče dítěte nejlépe vědí, co je pro něj správné. Koneckonců jste to vy, kdo zná jeho nejhorší projevy, když se zmítá kopající a vřeštící v koupelně na podlaze, i jeho nejlepší projevy, kdy vám ovine paže kolem krku, aby se k vám přitisklo ve svém úžasném objetí. Věnujete mu čas a každý den se učíte víc a víc o tom, co je motivuje. Důvěřujte si tedy.

V příručce autorka dále třeba poradí, jak nalézt kousek času sama pro sebe, nebo jak se systematicky vypořádat s tím, že vlastní dům občas připomíná spíše než klidný domov, tak jedno velké hlučné smetiště.

Autorka hovoří velmi uvolněné, s vtipem i nadhledem zasloužilé spokojené mámy. Vyjadřuje se stručně, jasně a k věci. Stačí jí 140 stran (mimochodem krásně barevně zpracovaných) k tomu, aby sdělila vše podstatné a vy měli pocit, že jste si odnesli něco podnětného a užitečného.

Citové rozpoložení rodičů se na dítě přenáší snad automaticky. Šťastná máma rovná se tak většinou i šťastné dítě. Tak proč se trochou té pohody nenakazit? Mně, jako mámě malého dítěte, se příručka opravdu líbila a hlavně mi přišla skutečně přínosná. Poskytuje naprosto jednoduché, ale o to víc pomocné rady. Určitě se k ní budu ráda vracet.

Komentáře (0)

Přidat komentář