Srdcem proti zdi

recenze

Aiden, mlčenlivý fotbalista a na druhé straně Vanessa, jeho asistentka, která jej už nemůže vystát a tak končí. Zní to jako klišé? To je, ale jinak! Protože Vanessa není typická asistentka a Aiden není typický sportovec. Tady je to jiné, více fascinující. Čtenář je uvězněn ve světě pocitů a myšlenek Vanessy, s ní je naštvaný i šťastný. A stránku za stránkou se o něco víc zamilujete do tichého, očividně nevrlého Aidena.
Autorka má svižný styl psaní, díky kterému jsem se příběhem rychle prokousala. Vztah mezi těmito dvěma se vyvíjí pomalu a vyžaduje svůj čas. Takže chápu, že to někomu může připadat natažené, ale já si to užila. S Vanessou jsem se dokázala vcítit do její situace a jejích motivů. Vzhledem k tomu, že čteme pouze z pohledu Vanessy, zůstává postava Aidena poměrně neprozkoumaná, takže čtenář neustále přemítá, o co mu vlastně jde. Je opravdu takový, jak se pořád chová, nebo je možná úplně jiný? Otázky k otázkám, které jako čtenář samozřejmě chcete mít zodpovězené, a proto jste prakticky nuceni číst dál. Pro mě byla kniha perfektní podzimní čtení na víkend na gauči.
Vanessu jsem si oblíbila hned od první stránky a ano, nejprve musíte Aidena přijmout takového, jaký je, než se budete moci podívat hlouběji za jeho fasádu, ale postupně se mi i on vkradl do srdce. Moc jsem se těšila na konec a přemýšlela, kdy se ti dva konečně najdou a jestli se vůbec někdy najdou.
Při čtení jsem byla uvězněná v bublině a nemohla jsem knihu odložit. Autorce se povedlo vytvořit něco velmi vzácného a křehkého. Sledovala jsem, jak proměnila egoistickou a arogantní fotbalovou hvězdu v milujícího a charismatického muže, aniž by jeho změna působila příliš uměle. Délku knihy jsem neshledala negativně...mohla jsem číst hodiny a chtěla jsem sledovat děj, jak se vyvíjel.
Opojné, strhující, emotivní a prostě úžasné.

Komentáře (0)