Spor o svobodnou vůli

recenze

Kniha přinášejí Erasmovu odpověď na Lutherovo popírání svobodné vůle. Skoro polovinu knihu tvoří dobrá studie od Davida Sanetrníka o Erasmovi, Lutherovi, jejich době a jejich vzájemné diskusi a korespondenci. Luther byl neuvěřitelný člověk, jeho odpovědi Erasmovi jsou plné napadání, urážek a fanatismu, viz. tato jeho odpověď: "A proto ti říkám a žádám tě, aby sis to opravdu dobře uvědomil, že mně jde v tomto sporu o věc vážnou, nutnou a věčnou, o věc tak zásadní a nesmírnou, že je třeba ji zastávat a hájit třeba i za cenu smrti, i kdyby se kvůli tomu měl celý svět nejenom střetnout ve strašném boji, ale dokonce být uveden v chaos a naprosto zničen". Erasmus se snažil v tom zostřujícím se sporu být mírný, i když ke konci se, napadán jako kacíř a satan apod. nechal už taky strhnout k útokům. Od počátku se Erasmus snažil mírnit Lutherovu radikalitu v roztržce s Římem, zcela správně předpokládal, že to povede jen k nenávisti a válkám, jak se i stalo. Luther byl nejen fanatickým teologem velmi sporných tezí, ale také ideologem šlechty, která mu dělala zázemí, protože jí v tom boji šlo o církevní majetek a moc.

Samotná Erasmova rozprava nese plný název Diatriba neboli rozprava o svobodné vůli (De libero arbitrio diatriba sive collatio). Je psána svěžím, živým jazykem, Erasmus nejprve v Bibli, jak ve starém, tak v novém zákoně hledá místa potvrzující lidskou svobodnou vůli. Nachází jich bezpočet, naprosto převažují nad místy, která si pro své popírání svobodné vůle vybral Luther a které Erasmus uvádí v dalších kapitolách. Avšak i tyto výroky dokáže Erasmus včlenit do kontextu, který dokazuje, že nejsou přímým popřením svobodné vůle. Erasmův biblismus je samozřejmě dobově podmíněn - jako všichni tehdy vidí Bibli jako svatou a všechno v ní řečené jako dané Bohem. Přesto se zmiňuje o tom, že mnohá místa jsou sporná a protiřečí si: "že je Písmo svaté svým obrazným vyjadřováním na řadě míst málo srozumitelné, nebo si dokonce, alespoň na první pohled protiřečí, a že je proto chtě nechtě musíme tu a tam přestat brát doslova a tvořit si umírněný úsudek na základě určité interpretace".

Erasmova koncepce svobodné vůle spojuje její existenci s vlivem milosti, jeho řešení je kompromisní. Osobně si myslím, že milost působí u každého jinak, podle toho, nakolik je s Bohem v kontaktu, jinak převažuje svobodná vůle, nebo u některých lidí ani to ne, spíš nevědomé jednání podle nějakých starých modelů nebo kolektivně sdíleného obrazu člověka, tedy tzv. normality. Erasmus říká tohle:
"Já souhlasím s názorem těch, kdo sice určitý význam přiznávají i svobodné vůli, největší váhu však přikládají milosti"

"Budeme-li k věci přistupovat takto umírněně, dospějeme k závěru, že přece jen existuje cosi jako dobrý skutek, byť i nedokonalý, z něhož ovšem nemůže člověk nikdy nic připisovat jen sám sobě. A bude asi existovat i cosi jako zásluha, ale plně za ni vděčíme Bohu."

Komentáře (0)