Dobré uvedení do existencialismu

recenze

První a druhý sešit o existencialismu (1992) / zarivybagr (85 views)
Dobré uvedení do existencialismu
Brilantní popis, analýza, shrnutí existencialismu, jeho východisek a hlavních témat. Černý akcentuje jako příkladně existencialistický myšlenkový svět Heideggera a Sartra. Heideggera dobře a hlavně srozumitelně vykládá, ze Sartra si bere základní postoje, které pak nazývá existencialistickými.

Za předchůdce existencialismu považuje Kierkegaarda, Dostojevského, Kafku, částečně také Pascala a Bergsona. Zmiňuje také ruské filosofy Šestova a Berďajeva. Krátká kapitolka je pak věnována existencialismu katolickému (Marcel, Lavelle, La Senne), převážná část textu ale čerpá, i popisem situace literárních děl, ze Sartra, Camuse a Beauvoirové.

Základním postojem existencialismu je mu obrat k existenci, tedy obrat k prožívajícímu a neustále volícímu subjektu. Člověk je do existence vržen, nejdříve existuje, aby teprve pak mohl uvažovat o jakékoliv substanci, člověk, jakožto subjektivní vědomí sám sebe, svou budoucnost, svůj svobodný sebeprojekt, neustále volí. Do toho nikdy není sám, je vždy ve vztahu k druhému, což může způsobovat nevolnost a být zažíváno jako peklo (Sartre), nebo naopak viděno jako naděje sebepřekročení (Marcel a katoličtí exist.). Zásadním momentem je pak smrt, která uzavírá jakoukoliv možnost dalšího do budoucna zaměřeného sebeprojektu, smrt, která dělá z člověka -otevřeného subjektu již pouhou hotovou, uzavřenou věc. Z konečnosti a determinované situovanosti člověka pak vyrůstá pocit absurdna ve vztahu k existenci, k jejím limitům, k nemožnosti najít jakékoliv objektivně a pro všechny stejně dané závazné hodnoty. Přijetím, vsazením sebe sama do absurdní hry bez jistého výsledku však člověk může svou situaci povýšit a podle Černého začít růst k osobnosti, kterou autor vidí jako vrcholnou možnost naplnění a směřování lidského života, může stále transcendovat směrem k nedosažitelné dokonalosti a lidské úplnosti. Smrt pak nemusí být zaskočením a nemusí přijít nevítána, pokud člověk žije jako plná a rozvinutá osobnost v každé chvíli.

Černý věnuje kapitolu také kritice existencialismu z pozice křesťanství a marxismu. Oba směry vidí jeho hlavní problém v akcentaci jedince, subjektu, v neustálé subjektivní volbě a vyčítají mu malou závaznost k přesahujícím celkům (takzvaný kolektiv či obecně závazná morálka).

Přesto, že je zde dosti patrné zaujetí sartrismem a tedy jistá výkladová naladěnost, je tento útlý "sešit" skutečně zásadní pro pochopení celého proudu myšlení a tvorby existujícího pod názvem existencialismus. Návratová záležitost.

Komentáře (0)

kniha První a druhý sešit o existencialismu recenze