Smrt andělského srnce

recenze

Po pravdě kolik z nás už se v životě setkalo s knižní sérií u které jsme od posledního slova poslední knížky čekali na ten zázračný den kdy nám naši vydavatelé dají tu zprávu že další díl půjde na pult. Osobně přesně tento pocit zažívám po každé další knížce z HH a do této poslední mi bylo vždycky dáno to co jsem si představoval tak co tedy dělá Mitchel Scanlon ve svém Sestupu andělů blbě?
Za prvé by bylo dobré říct že od první stránky máte neodbytný pocit že té knížce něco chybí není to tím že by se příběh zaměřoval na planetu která je zrovna na pomezí Feudalní Anglie a Cyberpunkové éry jako spíš o to že celý příběh působí dojmem druhořadosti víte že v knížce se odehrávají důležité momenty které zasahují do historie jak Císařství tak Legie ale máte pocit že všechny tyto události sou jako malé dítě v krámu které chce od svých rodičů něco koupit, upozorňuje na sebe křikem a vztekáním avšak rodiče dobře ví že hračka by měla pouze krátkodobý účinek a přesně tak vám to přijde víte že se tam něco děje důležitého pro celou planetu ale přijde vám že ty události jsou jen krátkodobý pohled a že se za rohem skrývá hned další situace v které se hlavní protagonista bude muset opět sám zachránit. Čímž se dostáváme k dalšímu bodu kterým je výběr hlavních postav a jejich zasazení - v této knize dostaneme primární pohled Zachariela což je mladý chlapec plný ambicí a touhy se stát rytířem né jen že mi celou knihu přišlo že Zachariel je vlastně takovej další primarcha co pochopí a osvojí si všechno během pár minut ale také kdykoliv situace se začala přiostřovat tak jemu jako jedinému se nestalo vůbec nic (a co si budem povídat myslím že když se ženete na obrovský hrad z kterého odstřelují přímo vaši jednotku tak bych řekl že aspon škrábanec by jste měli. Zachariel jako hlavní postava například od Ragnara prostě nefunguje i když je vidět že se Mitchel snažil ze série hvězdný vlk si něco vypůjčit tak konkrétně tento bod by za mně obrovská chyba. Hlavní postavy jsou jelikož postavy co z vyššího hlediska nemají až takovy dopar a rozsah jako právě v případě Ragnara a jeho přátel zde vám to přijde fádní jako kdyby spisovatel nevědě o čem psát a neměl potřebné základy ze světa a snažil se pouze to přidat k jménům . Velmi podobně sou na tom všechny postavy a taktéž i události a místa ano můžete říct že jste se v této knize koukli na Caliban hlavní svět I.legie ale po celou dobu co to čtete vám bude připadat že tohle nemůže být ten hlavní Caliban tak nudný přece být nemůže. Opak je bohužel pravdou to na co jsme už byly z zvyklý v předchozích knihách a chtěli jsme to vidět znovu se nekoná spisovatel si podle mého vzal na sebe moc velký kus a až na poslední chvilku si uvědomil že to skoro nezapadá do loru a tak to za dva večery zkoušel předělat a tohle z toho vyšlo.

Komentáře (0)