Slova dokáží hodně, zvlášť Shakespeareova

recenze

Přesto, že se mi původní obálka knihy moc líbí, musím uznat, že česká je také nádherná. V podstatě je to fotka budovy, která má pravděpodobně přestavovat vysokou školu. Nevím, kdo jí upravoval, ale i přesto, že to není na první pohled vidět, tak rozhodně upravená je. Nemůžu říct nic jiného, než to, že vypadá jednoduše skvěle a díky nádherné obloze na mě působí optimistickým dílem. Právě na obloze je bílým písmem napsána série knihy, což vypadá opravdu skvěle. I font je moc krásný. Pod ním je tedy černě název knihy, což už není tak dobře zpracováno, ale i tak to nepůsobí nijak rušivě.

Většinou se v recenzi nezmiňuji o názvu knih, především proto, že k tomu nemám důvod. Tady se nad tím ale na chvíli pozastavím. V českém překladu se série jmenuje Láska podle Shakespeara a jednotlivé názvy jsou pak imitací Shakespearových her. V originálu se ale série jmenuje Words a konkrétně tento díl The Weight of Words, což v překladu znamená Síla slov. Český název série i knih se mi docela líbí, ale když se nad tím zamyslím, tak je série opravdu spíše o slovech, nikoli o Shakespearovi. Přiznávám, že Síla slov nezní tak dobře, jako původní název, ale i tak si myslím, že úplně změnit sérii a názvy nebyl ten nejlepší nápad.

Ale název je vlastně nepodstatný, záleží na obsahu knihu a to je přesně to, o čem bych měla v recenzi mluvit především. Ironií je, že je to právě ten český název, který mě ke knize přivedl.

Miluji čtení, ale co se týká klasiky, tak jsem opravdu hodně pozadu. Pár knih jsem přečetla, dost si jich chci někdy v budoucnu přečíst a ještě víc klasiky bych si v životě nepřečetla. Každopádně mezi těch několik klasických knih, které jsem si přečetla, patří i dvě hry od Shakespeara. A to mi stačilo, abych si ho zamilovala. Bohužel jsem se tedy nestačila dostat k dalším jeho hrám, ale když jsem viděla název a následně si přečetla anotaci, nemohla jsem odolat. Moderní Shakespeare, proč ne?

Už podle dlouhého odstavce o názvu je jasné, že jsem očekávala úplně něco jiného, než se mi dostalo. Předpokládala jsem, že Daniel a Aubrey je v podstatě moderní převyprávění Romea a Julie bez pokračování. Tím pádem jsem počítala, že to bude v podstatě podobné, jako Shakespearova hra. Snad jen bez toho zabíjení na konci.

V 21. Století už by se pravděpodobně nenašli žádní vznešené rodiny, mezi kterými panuje zášť, aspoň ne v pravém slova smysl. I přesto jsou některé lásky zakázané. Přesně takový problém nastane, když se Aubrey zalíbí asistent jejího učitele na studiích Shakespearových děl. Snaží se to ignorovat, ale když se ukáže, že ani Danielovi není lhostejná, už to není tak lehké. Ale pořád je to zakázané a navíc je ve hře i Danielovo tajemství z minulosti…

V knize se střídal Aubrein a Danielův pohled… i když střídal, není to správné slovo. Asi tak čtyři pětiny knihy byly z Aubreyna pohledu a ten zbytek z Daniela. Přijde, že je to docela škoda, protože bych ráda nahlédla do Danielovy mysli trochu více. Alespoň, že tu nějaké kapitoly z jeho pohledu vůbec byly.

Co se mi ale líbí ze všeho nejvíc, jsou začátky kapitol. Nebo spíše uvedení kapitol, abych byla přesná. Před každou je citace z nějaké Shakespeareovi hry, která souvisí s děním v dané kapitole. Je to skvělé doplnění knihy a svým způsobem může čtenáře inspirovat i k přečtení Shakespearových děl.

Styl psaní je čtivý, plynulý. Nejsou zde žádné zdlouhavé popisy, které by lákaly k hlubokému spánku ani nejasnosti při kterých bych si půl hodiny lámala hlavu, co tím chtěla autorka říct. Na druhou stranu jsou i knihy, které se mi četly mnohem lépe než tady, ale i hůře. Co se týká čtivosti, řekla bych tedy, že je lehce nadprůměrná.

Aubrey je pracovitá a spolehlivá. Záleží jí na dokončení studia a snaží se ze všech sil, aby to zvládla z co nejlepšími výsledky. Není to zrovna typ, který by měl rád večírky, spíše preferuje výstavy, divadlo a čtení. Je přátelská, milá a laskavá. Občas trochu umanutá a je pár situací, které jí dokážou vyvést z míry. Ale většinou je to pozitivní osoba, která se snaží uvažovat racionálně.

Daniel je uzavřenější, ale i přesto je milý a přátelský. Snaží se všem vyhovět, i když to ne vždy dopadne dobře. Často jedná bez rozmyslu, ale nedělá nic, co by mohlo mít závažné následky, tedy většinou. Snaží se být nad věcí a jednat opatrně, ale občas se prostě nedá vyhnout jisté dávce nebezpečí.

Pokud vím, tak kniha ani série jako taková nezískala žádné ocenění. Popravdě si myslím, že je to tak dobře, protože i přesto, že je kniha velmi dobře napsaná, je také dost předvídatelná.

Rozhodně má svoje kouzlo, které ji činí výjimečnou, ale pravdou je, že námět je prostě otřepaný. Zakázaná láska, studentka a učitel, tedy asistent. Tohle tu bylo už hodněkrát. Přesto, že v příběhu jsou prvky originality, které ho činí zajímavým, tak děj je prostě otřepaný a předvídatelný, s tím se nedá nic dělat.

Pokud chcete něco originálního, tak tohle asi nebude ta pravá kniha pro vás. Ale pokud hledáte příjemný romantický příběh na oddech a nevadí vám několikadílné série je to to pravé pro vás.

Já sice hledám originalitu, ale trochou klišé nepohrdnu. Takže i přesto, že se z knihy vyklubalo něco úplně jiného, než jsem čekala, tak si nestěžuji. Příjemně jsem si u knihy odpočinula a užila si ji. Ale znovu si ji pravděpodobně nepřečtu. Přeci jen je tu spousta dalších knih, které stojí za přečtení. A mezi ně rozhodně patří další díl této série. Nevím, kdy se mi dostane do ruky, ale upřímně doufám, že to bude brzy. I před předvídatelnost se na pokračování Danielina a Aubreyina příběhu těším.

Komentáře (0)