Šikmý kostel aneb Když kniha žije v nás

recenze

Šikmý kostel (2020) / Zalistemlist
Šikmý kostel aneb Když kniha žije v nás
Milá Karin,

snad mi odpustíte mou troufalost s tak familiárním oslovením. Ráda bych se Vám k něčemu přiznala. Cítím se teď maličko jako pěkná hlupaňa, protože nejsem schopna napsat slíbenou recenzi jako to dělávám obyčejně. Přijměte proto prosím tento recenzní dopis jako plnohodnotnou náhradu za ni, Vaše kniha si zaslouží speciální zacházení, protože je víc než výjimečná, a osobní dopis mi přišel pro tento účel jako vhodnější předání toho, co po dočtení cítím.

Kniha Šikmý kostel představuje nám čtenářům rodinu Matuszkových a další postavy, jejichž život se odehrával v hornické kolonii na Karvinsku na sklonku 19. století až do prvních poválečných let po 1. sv. válce. Tento kraj byl tehdy sice na uhlí bohaté, ale jinak dosti opomíjené místo a život tu byl více než drsný. Místa popsaná v knize již dávno neexistují, stojí tu jen ten prazvláštní šikmý kostel, což dělá místo ještě zapomenutějším a záhadnějším. Vám se však povedl nevídaný husarský kousek, když jste této zaniklé oblasti vdechla svými slovy znovu život. Nikdo z nás už nemůže zapomenout, jak to tu vypadalo, prošli jsme všemi ulicemi, navštívili zde mnohá stavení, podívali se i dolů pod zem do dolů, poznali mnoho lidí… skvostné a detailně vylíčené prostředí je jednou z hlavních hybných sil celé knihy.

Mužské, ale především ženské postavy se v příběhu zhostí svých životních rolí dle své přirozenosti a snaží se protlouct životem, aby se před ostatními, ale hlavně sami před sebou nemuseli stydět… Barbora, Barka, Julka a Ludwik, hlavní vypravěči příběhu svého života, se člověku vryjí do paměti a máme vlastně pocit už během čtení, jako kdybychom je znali celý život osobně. Osudy všech protagonistů jsou popsány tak, že se během čtení člověku přehrávají v hlavě jako film, jsou živé, živelné, odzbrojující, přesvědčivé. Karin, Vy jste neskutečně skvělá vypravěčka, Vaše citlivé vyprávění osudů všech hrdinů se vyznačuje nesmírnou dávkou empatie, obrazotvornosti a touhy podělit se o něco vzácného, o prchavé okamžiky z historie kraje, který se neprávem stal zapomenutým. Svou knihou jste dokázala rozpohybovat literární vody, které potřebovaly podobnou knihu. Knihu plnou lásky k rodnému kraji, k lidem, kteří zde žili a žijí. Touto knihou jste jim všem vzdala hold. A za to Vám patří nesmírný dík.

Všímám si, že kniha sklízí od jednoho čtenáře za druhým ovace. A právem! Jak jsem psala už při prvotním čtení, Šikmý kostel si zaslouží nemalou pozornost. Směle bych jej označila za dílo takových kvalit, jakých dosahují knihy Aleny Mornštajnové či Kateřiny Tučkové, což jsou pro mne jména autorek, které zkrátka a dobře patří mezi nejlepší současné české prozaiky; mezi ně patříte také. Vaše románová kronika ztraceného města je kvalitní, čtivou a velmi hodnotnou knihou, jaká se vídá jen zřídkakdy.

Chtěla jsem napsat mnoho superlativů, ale ačkoliv je to již několik dnů, co jsem knihu dočetla, slova mi stále schází, ale kniha žije uvnitř mé duše. Jestli něco Šikmý kostel dokázal, pak je to to, že se mi dostal pod kůži, do myšlenek, do promluv. Je to kniha, kterou si navždy ponesu v srdci, protože jejím přečtením mám pocit, jako kdybych se vrátila domů, a to jsem na Karvinsku nikdy nežila. Získala jste si mě tím, že si Vaše kniha na nic nehraje, že vypráví, ale nepřehrává, že promlouvá ke čtenářově duši, ale nevemlouvá se falešně, že je opravdová a poctivá, nikoliv líbivě pozlátková.

Mravenčí práce, již za tímto Vaším počinem spatřuji, bylo jistě mnohem více, než jsem schopna si jen představit, studiem historických pramenů, rozhovory s pamětníky a samotným bádáním jste musela strávit neuvěřitelně dlouhý čas, který nyní vydal svou úžasnou úrodu. Zhostila jste se svého úkolu se vší pokorou, ale s odhodláním odvést dokonalou práci. A to se Vám beze sporu povedlo na výbornou. Tato kniha je biblí pro rodáky tohoto kraje, objevným, čtivým historickým románem pro neznalce tohoto kraje. Minout by ji neměl nikdo, kdo touží nasát atmosféru dosud nepoznaného místa, kdo má nos na opravdu kvalitní historické romány či kdo zkrátka jen touží ponořit se do dokonale vystavěného příběhu.

Smekám a těším se na Vaši další knihu.

S úctou k Vaší práci a přáním všeho dobrého,

Pavlína
(blog Za listem list)

Komentáře (9)

kniha Šikmý kostel recenze

Atuin
02.03.2020

banánovépyré: souhlasím

banánovépyré
01.03.2020

Atuin: přesně!! :-)
Taky si myslím, že si kniha zaslouží veškerou chválu, protože je rozhodně něčím výjimečným, a pokud by po mně někdo letos chtěl doporučit jen jednu jedinou knihu, jsem si dost jistá tím, že i v prosinci mu doporučím právě Šikmý kostel.
Ale lidi jsou lidi a je to s nima těžký a kdo chce psa bít... až se ucho utrhne žejo :D

Atuin
01.03.2020

Dobrý den, knihu jsem si koupila hned jak byla v předobjednávce, recenze nepíšu, ale pro ty kterým se zdá že když je něco české náhodou i dobré( a toto je velmi dobré) takto nemůže být normální a mají potřebu urážet ty co recenze píší : knihu jsem přečetla je to víc jak výborné, kniha si chválu zaslouží. Chcete li mít kdokoliv jiný názor knihu si přečtěte a směle do toho. Autorka se z negativních ohlasů určitě nepoloží.

Zalistemlist
29.02.2020

Tak já nevím, ale když dostanete recenzní výtisk nějaké knihy, tak nejspíš slíbíte, že na knihu svou vlastní recenzi s názorem napíšete, co říkáte? :-) Zní to logicky a prostince, že? A mě doma vychovali, abych plnila své sliby, tak se za to nestydím. :-)
Máte ji prečtenou? Co na ni říkáte Vy? :-)

Clara del Valle
28.02.2020

… Tak "slíbená recenze" píšete :-) Tak to pak jo :-))

Zalistemlist
20.02.2020

Jo takhle to myslíte, konečně to chápu. V tom případě mě to, co píšete, vůbec netrápí, a Vás by také nemělo. Kdybyste totiž znala náš blog, víte, jak vypadá naše běžná recenze - rozhodně to nebývá osobní dopis, ale je to psáno jako obyčejný text, proto jsem to takto napsala v úvodu.

Jsem ráda, že jsme se pochopily a děkuji i za podnět k opravě, jen tedy rozhodně nehodlám využít rady, protože osobní dopisy skutečně autorům knih ani nakladatelstvím běžně nepíšu, takže s dovolením text ponechám tak, jak je. Ostatně, čestně jsem se v závěru doznala k tomu, že to visí i na nějakém blogu, takže mám svědomí čisté.

A jen poznámka k těm recenzentům obecně, jak to vnímám já: Víte, mně to tak směšné nepřijde, recenze svých knih chce každé nakladatelství, protože chtějí, aby se o jejich knihách vědělo. Někdo z nich chce opravdu kvalitní recenze a ocení vlastní názor i s případnými výtkami, někdo z nich chce jen reklamu... Někomu záleží na názoru lidí a z recenze si vezme podněty pro svou práci. Vzhledem k tomu, že jsem zvládla ledacos navnímat díky tomu, že recenze píšu a pracuju, kde pracuju, umím tyto dva protipóly (už) rozlišit.

Osobně považuji za velké privilegium, když přijde oslovení od nakladatele, natož od autora samotného, protože obvykle je za tím nějaký důvod, proč toho dotyčného recenzenta oslovují, proč si ho vybrali. A je na recenzentovi, jestli vyhoví, či nevyhoví. Jsou tací, kteří berou vše a nepřemýšlejí nad tím, kdo a proč to chce. A pak jsou tací, kteří si vyberou to, o čem jsou přesvědčeni, že s nimi souzní, že jim to bude dělat radost při čtení, že vnímají hodnotu nabízeného. Je na každém, pro co se rozhodne. Já i můj blogový parťák jsme si svou cestu našli a jsme s tím spokojení, i když nám to také chvíli trvalo, to zas ne že ne, každý se hledá. A ano, máte pravdu v tom, že někdy jsou ty doporučovací akce na sítích dosti... úsměvné. Osobně Vám ale ručím za to, že ani jeden z nás, kteří stojíme za tímhle profilem, bychom si nedovolili pustit se do doporučování něčeho, za čím bychom si nestáli. :)

Omlouvám se za tak dlouhou odpověď, ale potřebovala jsem to napsat.

JáJejí
20.02.2020

Cituji z vašeho osobního dopisu:

" Cítím se teď maličko jako pěkná hlupaňa, protože nejsem schopna napsat slíbenou recenzi jako to dělávám obyčejně."

Knihu jsem nečetla, nevím jaká tedy je. jen mi přijde hodně pohodlnické, když tzv. recenzentům je zatěžko text použitý jinde alespoň maličko upravit, než jej zveřejní v rubrice RECENZE na DK.

Že vychází české prvotiny se mi velmi líbí, přeju to jak autorce, která si ji vydala ve vlastním nakladatelství, tak čtenářům, kteří se o danou problematiky/žánr zajímají.

Jen je mi směšný fenomén vyzvaných influencerů., nejen knižních.

Zalistemlist
20.02.2020

Proč by nemohly být recenze na prvotinu již nyní? A co přesně je míněno tím na zakázku?! To tančíte na dost tenkém ledu, když si něco takového dovolíte říct, zvažte prosím příště svá slova, než někoho začnete z obdobných věcí osočovat neprávem.
Četla jste tu knihu? Hádám, že prozatím ne, tak nechápu, co se přesně nelíbí na tom, že někteří ji měli možnost už číst a dokázali svůj názor sepsat. :)
A mimochodem - za pozornost ta kniha opravdu stojí, jedna z nejlepších historických knih, které jsem kdy četla, takže za svým názorem na ni si stojím.

1