Šepot rodinného tajemství

recenze

Šepot vzdálených chvil (2015) / evasamankova (255 views)
Šepot rodinného tajemství
Starý zámek, tři sestry a desítky let marného čekání na snoubence, který nedorazil na slíbenou večeři a nikdo ho už nikdy neviděl… Co se stalo? Dopis, jenž nachází adresáta s padesátiletým zpožděním, je prvním dílkem odpovědi…

Australanka Kate Mortonová okouzlila svými romány tisíce čtenářů napříč světem. U nás vyšly knihy Zapomenutá zahrada, Dům u jezera a Tajemství letního odpoledne. Kombinace silné zápletky a citlivé formy vyprávění řadí autorku mezi hvězdy současné beletrie. Její nejnovější česky vydaný román nese název Šepot vzdálených chvil.

Jeho děj se odehrává v Anglii 20. století a propojuje v sobě současnost s minulostí. Hlavní hrdinka, třicátnice Edie Burchillová se trochu nechtíc vydává po stopách starého tajemství zámku Milderhurst a jeho tří obyvatelek – sester Blytheových. Právě u nich Ediina matka před mnoha lety, během druhé světové války jako evakuované dítě z Londýna, nějaký čas pobývala. Uplynulo několik desítek let, přesto se nad všemi ženami a mnoha událostmi stále vznáší řada otazníků…

Celé románové vyprávění začíná dopisem, jenž se ve víru války ztratil a Ediina matka ho obdržela s padesátiletým zpožděním. Edie je matčinou reakcí na dopis hodně rozčarována. Snad by na to ale všechno časem zapomněla, kdyby ji nedlouho poté náhoda nepřivedla zrovna na zámek Milderhurst a k jeho třem obyvatelkám. Jak jsou jejich osudy propojeny s tím matčiným? Co se na zámku odehrálo během jedné deštivé noci roku 1941, že to navždy všem změnilo životy?

Kate Mortonová střídá pravidelně pasáže ze současnosti s těmi z minulosti. Už samotný začátek příběhu čtenáře navnadí a zažehne v něm plamínek zvědavosti. Ten postupně sílí s tím, jak se drobné střípky otazníků rozkrývají a nové zase vznikají. Někdy se dají vytušit dopředu, jindy s nimi autorka bez varování překvapí. Nevyhnutelně se tak ve čtenáři začnou rozehrávat nejrůznější dilemata směřující k otázkám rodinných pout, ať už těch sourozeneckých či rodičovských, nebo myšlenky o síle přátelství, podobách lásky a hořkých následcích obětavosti…

Zápletka příběhu je zajímavá, ze života, veskrze smutná a nostalgická. S poslední stránkou najde každý útržek své vlastní opodstatněné místo i čas. Kate Mortonová doslova kouzlí se slovy, používá k vyprávění dlouhá souvětí, všechny popisné části předestírá s nevtíravě přirozenou něhou, jemností a barvitostí. Působivá a vlastně velmi okouzlující atmosféra ale v tomto případě přeci jen trochu převládá na úkor prostého děje.

Mortonová rozložila příběh na téměř 500 stran. S přihlédnutím k celému průběhu a vyústění děje je právě tohle ale jistým kamenem úrazu. Tak, jak knize sluší její na míru ušitý přebal, tak by jí určitě lichotilo i o pár desítek stran méně. Dějově nejzajímavější totiž zůstává začátek a konec knihy. Prostor mezi tím je naplněn vatou jemné poezie a melancholie, která chvílemi sklouzává k opakování a snad i k zbytečnosti. Naplno odpustit by se to dalo v případě, kdyby určitá část tohoto prostoru pomohla k výraznější a hlubší profilaci postav. Což se nestalo…

Každý se snažíme zdolávat svoji vlastní osobní laťku. Někdy se to povede, jindy ne. Kate Mortonová tu svoji tentokrát nepřekonala. Přesto… Ačkoli Šepot vzdálených chvil není tím nejlepším, co Mortonová prozatím napsala, stále jde bezpochyby o kvalitní a čtivý román.

Komentáře (0)

kniha Šepot vzdálených chvil recenze