Rytmus, já a Malychin a láska

recenze

Šestadvacetiletá Gabby Barretová dostala kopačky, bydlí u rodičů, nemá práci a vlastně neví, co by chtěla v budoucnu dělat. A pak jí zavolá její bratr-dvojče Eli a snaží se jí přesvědčit, aby jela s jeho kapelou na turné a prodávala jim merch. Až na to, že cestují společně ještě s další kapelou, které má asi toho nejhezčího a nejsympatičtějšího zpěváka na světě, Sašu Malychina…

Gabby přezdívaná Flabby je neuvěřitelné číslo. Má prořízlou pusu, nevadí jí mluvit prakticky o čemkoliv, včetně věcí, o kterých se většina lidí stydí mluvit i v soukromí, a má smrtící smysl pro humor. Aby taky ne, když vyrostla se svým bratrem-dvojčetem Eliem a jeho kamarády Gordem a Masonem, tedy momentálně členy kapely Ghost Orchid, kteří si libují v pošťuchování a šprýmech.

Z toho plyne, že Rytmus, já a Malychin je nabitý vtipnými situacemi, humornými hláškami a ironií, takže se budete smát nahlas od začátku až do konce. Mariana Zapata navíc píše neuvěřitelně čtivě, dokáže vybudovat osobité, ale pořád věrohodné postavy, což z (nejenom) téhle knihy dělá návykovou záležitost. Důkazem budiž to, že jsem ji přečetla za jediný den, a to jsem měla čtecí krizi…

Mariana Zapata je známá tím, že píše vcelku uvěřitelné slow burn romance s životnými a sympatickými postavami. Přestože se děj knihy odehrává během turné kapel a jedním z hlavních hrdinů je sexy zpěvák, tak to v jejím podání není typické klišé. Vztah mezi Gabby a Sašou se vyvíjí pozvolna, po prvotním nedorozumění se postupně stávají dobrými přáteli, až se se nakonec mezi nimi rozvine i něco víc.

Největší předností romancí od Mariany Zapaty je to, že jsou prostě chytré, vtipné a nenásilné. Hlavní hrdinka má mozek v hlavě a umí ho používat a hlavní hrdina není šovinistický idiot, který myslí jen pérem. Je to sice hezký chlap, ale taky je hodný, chytrý a milý – což je nejvíc sexy kombinace na světě.

Dle mého Mariana Zapata potřebuje větší počet stran, aby dokázala naplno předvést svůj um v budování přátelských a posléze romantických vztahů a zalidnit příběh i perfektně propracovanými vedlejšími postavami. To se jí podařilo v románu Kulti, který má ale taky skoro dvojnásobek stran. Za mě byl tudíž Rytmus trochu zkratkovitý, autorka v kapitolách skákala od jedné události a vtipné situaci k druhé a vedlejší postavy (kromě Gabbyina bratra-dvojčete Elie) zde hrají druhé housle, takže ke konci máte už trochu problém si vůbec vzpomenout na jejich jména. A to je hrozná škoda, protože Mariana Zapata umí ty vedlejší postavy stejně dobře jako hlavní hrdiny.

Na druhou stranu, komu román Kulti přišel až moc pomalý (a vím, že takových čtenářek je hodně), tak Rytmus, já a Malychin bude něco pro vás, protože v něm děj ubíhá od začátku až do konce ve velmi slušném tempu… nebo spíš rytmu?

Za mě Rytmus, já a Malychin splnil očekávání – na jeden den mě dokonale odpoutal od všech starostí, chvílemi jsem měla pocit, jako kdybych četla sama o sobě, přerušil konečně moji čtecí krizi a donutil mě se nahlas a často smát.

Za mě zůstává favoritem Kulti, který patří mezi mé srdcovky, ale i knihu Rytmus, já a Malychin vám všemi deseti doporučuju. A já jen doufám, že u nás vyjde další kniha od Mariany Zapaty. Chytrých, vtipných moderních romancí, kde mají hlavní hrdinky i hrdinové mozek, umí ho používat a ještě jsou hodní, je totiž pořád po čertech málo.

Komentáře (0)