Rudá mezi Stříbrnými

recenze

Mare žije ve světě, kde se lidé dělí do dvou prostých kategorií podle krve. První jsou Stříbrní, kteří představují krutou smetánku a ovládají nejrůznější zvláštní schopnosti - a druzí jsou Rudí, kteří žijí pod nekompromisní nadvládou Stříbrných. Mare se narodila jako Rudá, společně se svojí rodinou a ostatními se snaží dělat to, co může - jen proto, aby měli vůbec z čeho žít. Není zrovna nadaná jako její mladší sestra, takže po většinu času krade... až do chvíle, kdy dostane práci v sídle Stříbrných, které tolik nenávidí. Tam o sobě ale shodou okolností zjistí šokující a nepříliš příjemnou věc - i přes svůj původ jako Rudá vládne zvláštní mocí, která ji vrhá do nepříjemné situace a velkého nebezpečí, když se z ní stává člověk, co by mohl svrhnout celou pevnou nadvládu Stříbrných. Brzy se ocitá v pozici, kdy se z ní stává prostá loutka mezi Stříbrnými - a musí se za jednu z nich také vydávat, aby vůbec mohla přežít a neohrozit svoji rodinu...

Rudá královna byla jednou z knih, které jednoduše udeřily do mých očí a zaujaly mě na první pohled. (Nebo taky přečtení?) Už od chvíle, kdy jsem ji začala číst... jsem měla takový zvláštní pocit. První stránka začala neskutečně dobře a autorce se podařilo mě okamžitě doslova vtáhnout do děje, takže jsem jednoduše ve čtení neustávala, napnutá jako struna. Hodně se mi líbil způsob, jakým je celá kniha napsaná - byl velice čtivý, ale zároveň se nezaobíral žádnými zbytečnostmi. Díky tomu se čtenář při čtení nemusel ztrácet, ale zároveň se daly velice snadno pochopit jednotlivé prvky autorčina fantasy-světa.

S příchodem rozdílů mezi Rudými a Stříbrnými se mě ale zmocnil naprosto typický pocit rozporuplnosti, s jakým v poslední době bojuju, když čtu nějakou YA knihu. Všechny tyhle prvky jsou totiž naprosto stejné, málokterá kniha tohoto typu vybočuje z řady tím, že by rozdělení společnosti vypadalo nějak jinak - což mě, abych byla upřímná, poněkud zklamalo. Na druhou stranu jsem si ale stále nemohla stěžovat, protože děj hezky odsýpal s hlavní hrdinkou jsem si dost dobře sedla už při samotném začátku.

První „potíže“ nastaly až v době, kdy se Mare dostala do paláce ke Stříbrným a objevila svoji schopnost. (Spoilerovat nebudu, tohle se čtenář dozví i z anotace - a dál tedy zacházet nebudu) Tehdy se věci otočily... poněkud jiným směrem. Z relativně poklidného děje vylezla trošku pokroucená vrstva akce, která vedla k uvrhnutí hlavní hrdinky do politiky, doslova. A od té doby byla „akce“ naprosto předvídatelná. Alespoň tedy pro čtenáře, kteří už mají s nějakými fantasy young-adult knihami zkušenosti. Tím jsem příliš nadšená nebyla, ale autorka měla další eso v rukávu.

Postavy mě poněkud překvapily. O hlavní hrdince už jsem říkala, že jsem si s ní velice rychle sedla - Mare je sympatická, sebevědomá, tvrdohlavá a trošku divočejší, ale rozhodně dobrosrdečná. Je oddaná svojí rodině i svému kamarádovi, což je jednoznačně věc, kterou musím jako fanynka kladných postav ocenit. Na druhou stranu mě spíš překvapily ostatní postavy, jako Mařina sestra. K mému údivu jsem je sice nemusela všechny mít vyloženě ráda, ale pořád měly něco do sebe, svoje opravdu nepopiratelné kouzlo. Některé postavy jsem musela nenávidět - a vsadím se, že v tomhle ohledu nebudu mezi čtenáři Rudé královny jistě jediná - ale pořád to bylo... zajímavé. Jsou postavy, které si člověk snadno oblíbí. Potom jsou postavy, které člověk miluje nenávidět. A pak jsou postavy, které člověk nenávidí... a potom je začne mít rád, anebo naopak. V téhle knize je směsice snad všech vypsaných ukázek - a takovou rozmanitost charakterů už jsem dost dlouho u snad žádné (natož potom fantasy young-adult knihy) neviděla. V tomhle ohledu jsem byla velice mile překvapená a musím autorce dát pořádný palec nahoru, třebaže jsem místy měla doslova záchvaty čiré frustrace vztekem, jak jsem několik postav nenáviděla. Takový už ale občas knižní svět je, s tím se musí počítat.

Děj mi od začátku přišel dobrý, ale nakonec se stočil naprosto typickým směrem, jakým se ubírá dost možná dobrá valná většina young-adult knih dnešní doby. Víc to rozebírat nemůžu, abych nikoho nepřipravila o překvapení a zážitek, ale v tomhle ohledu jsem byla poněkud... zklamaná. Na druhou stranu se věci ale později znovu otočily jiným směrem, takže to autorka stihla znovu vychytat - a jakkoliv jsem ten obrat čekala, stejně mě to šokovalo. Mnohem větší problém je podle mého názoru fakt, že autorka děj zapletla dohromady trošku nešťastným způsobem. Na jednu stranu se jen tak odhadnout nedá, ale na stranu druhou... pokud si člověk nedomyslí, co se stane - spousta věcí absolutně nebude dávat smysl. V tomhle ohledu mi to přijde trošku nedomyšlené, ale pořád to dost dobře kompenzuje autorčin velice čtivý styl psaní a fakt, že je Rudá královna stejně velice dobrá kniha, která rozhodně nešetří menšími překvapeními a obsahuje nejeden šokující obrat. Jsem opravdu velice zvědavá na pokračování, protože konec byl... jedním slovem - WOW.

Komentáře (0)