Rozhoří se plamínek vzpoury naplno?

recenze

Hunger games: Vražedná pomsta - Suzanne Collins

Katniss s Peetou očekávají pomstu nebo trest za jejich čin při Hladových hrách a Katniss náhle zpozoruje napětí a nepokoje v krajích při velkém Turné vítězů. Její nový život jí nepřináší takovou radost, jakou by měl, a místo toho ji trápí neustálý strach o své nejbližší. Pro jejich záchranu je schopna udělat cokoliv, avšak náhlý pocit, že by mohla proti Kapitolu vzdorovat, ji upoutá.
Konají se však čtvrtohry, které jsou vždycky něčím zvláštní a obtížnější. A všichni, kteří si mysleli, že už jsou v bezpečí před zvrácenou kapitolskou reality show, musí znovu bojovat o to nejcennější, co mají - o život.

Poté, co Suzanne Collins přišla se strhujícím prvním dílem této trilogie, se uvažovalo, co bude následovat. Někteří si mysleli, že jeden díl bohatě stačí a že už nelze vymyslet tak originální a poutavý příběh. Jiní vkládali do Vražedné pomsty velké naděje. Jaký nakonec druhý díl plný nečekaných zvratů v zemi Panem opravdu je?

Osudná hrstka bobulí
Na první pohled se druhý díl nijak výrazně neliší od toho prvního. Příběh opět vypráví odvážná Katniss, která dosáhla vítězství v Hladových hrách aktem vzdoru proti všemocnému Kapitolu a jeho krutým pravidlům hry. Nyní s Peetou žijí ve Vesnici vítězů, mají přepychové domy a dostatek jídla. Očekávají však vražednou pomstu prezidenta Snowa a mají strach nejen o sebe, ale i o své nejbližší. Při Turné vítězů po dvanácti krajích Panemu nevědomky dodávají utiskovaným obyvatelům sílu bojovat. A když se Katniss rozhodne vzlétnout v čele povstání jako nezastavitelný reprodrozd, přijde úlisný prezident Snow s naprosto nečekaným zadáním třetích čtvrtoher v dějinách Panemu.

Tento díl mě opravdu bavil. Nepřeháním, když řeknu, že jsem ho přečetla jedním dechem, protože mi na knihu stačil pouhý víkendový den. Od samého počátku, kdy se Katniss vyrovnává s krutou pravdou o svém doživotním údělu být loutkou všemocného Kapitolu, přes putování kraji doprovázené rozporuplnými pocity po svobodě toužící dívky až po dramatický boj o život v aréně Hladových her. Do pozadí však silně zasahuje i nový problém hlavní hrdinky - láska ke dvěma protikladným chlapcům.

Touha a zamilovanost dodávají krvavému boji o život a svobodu nádech něčeho, co dnešní bestseller podobného žánru snad nesmí postrádat. Na jedné straně stojí Hurikán, Katnissin nejlepší přítel, se kterým chodila lovit a trávila s ním své dospívání. A pak je tu pohledný Peeta, díky jehož lásce si získala Katniss pozornost celého Kapitolu a se kterým si prošla Arénou smrti a vyhrála hry. Já osobně se přikláním k Peetovi, Hurikán by měl zůstat Katnissiným přítelem, bratrem, který ji chrání. Netuším, jak se vše vyvine v posledním díle, nicméně přeji Katnissinu přízeň spíše Peetovi.

Další věc, kterou musím zmínit a která podtrhuje domněnku, že by mohlo jít o krutou realitu a tím přidává knize na kvalitě, je bezpochyby zvýrazňování sociálních rozdílů mezi obyvateli. Zatímco v Kapitolu lidé úmyslně zvrací, aby si na nekonečných hostinách mohli přidat, v krajích se umírá hlady a panují zde nelidsky kruté podmínky. Obyvatelé krajů přemýšlí, jak přežít a uživit svou rodinu, Kapitolané se mezi sebou baví o nepovedených narozeninových oslavách a nejnovějších trendech v módě. ...

Dívka v plamenech
Velkým pozitivem knihy je především Katnissina lidskost. Čtenář pozoruje její reakce na emočně vypjaté situace, počínání si ve strategii přežití i při vzdorovitém boji. Katniss dělá chyby, rozhoduje se špatně a často nesprávně odhaduje situaci. Přesto se pravou hlavní hrdinkou se schopností přežít v divočině a logicky uvažovat v důležitých chvílích. Každému učaruje její odhodlání obětovat se pro své nejbližší i náklonost k lidem, které vlastně nezná. A upřímně, sledovat její myšlenkové pochody je taky zajímavá zkušenost. Pokud Katnissinu mentalitu porovnáme s prvním dílem, mohu si dovolit tvrdit, že přes ten necelý rok od vítězství v 74.ročníku her Katniss značně vyspěla. Už nemyslí jen na sebe a svou rodinu, jejím plánem je zabránit Kapitolu v dalším páchání zločinů na lidech.

Kromě mé oblíbené hlavní hrdinky jsou do knihy zakomponovány nové postavy. Kromě přiblížení Hurikána a Peety se čtenář dozvídá i něco o bývalých vítězích Hladových her, zjistí něco málo o Haymitchovi a dávných vztazích mezi obyvateli. Seznámí se se sympatickým Finnickem, obětavou Mags, prudce inteligentními Diodem a Dratkií, nebezpečně přívětivou Johannou a dalšími vedlejšími postavami s důležitou rolí ve vývoji příběhu. Pochybuji, že by si čtenář alespoň jednu z postav neoblíbil.

Zbytečné? Ani náhodou!
Při čtení se čtenáři vystřídají na tváři všechny druhy pocitů - divoký adrenalin, něžný soucit, vroucná touha, bojovné povzbuzování, neospravedlnitelné rozhořčení a šťastné překonávání překážek. Rozhodně nehrozí nuda, kterou tolik lidí od druhého dílu očekávalo. Takže do toho! Pokud se vám první díl zdál dobrý, ve vašich očích se Vražedná pomsta promění v minimálně chvalitebnou knížku!

Mé hodnocení:
★ ★ ★ ★ ☆

Komentáře (0)