Rozbombardovaný příběh

recenze

Před samotným přiblížením děje knihy je nutné si uvést ústřední motiv příběhu. Drážďany byly a jsou německým městem, které ve dnech 13. až 15. února roku 1945 utrpělo spojeneckým bombardováním obrovské materiální a nedozírné lidské škody. Odhady hovoří až o 25 tisících mrtvých, skutečná čísla se však již nikdo nedozví. Byly srovnány se zemí celé čtvrtě a městské části, škoda na památkách a historii města se dá nazvat nevyčíslitelnou. O významu bombardování je možné polemizovat oběma směry. Vojenský historik nejsem a nikdy nebudu a každému, kdo touží propasírovat událost pouze přes čísla a válečné významy, doporučuji podívat se na dobové záběry hořícího města natáčené z útočících letadel a uvědomit si, že město bylo i přes nachylující se válku plné lidí.

A právě v tomto městě se seznamujeme na konci listopadu roku 1944 s policistou Hellerem, který se snaží vypátrat identitu bestiálního vraha. Stíhaná existence totiž za sebou nechává ženy chirurgicky ošetřené ještě za jejich života a to bez anestetik, ženy jsou pečlivě rozvěšené a napnuté na místě činu, že by se ani pradlena věšící prostěradla nemusela stydět a využívá k tomu času právě mnoha leteckých poplachů. Heller brzy pochopí, že letecký poplach rovná se možnost další bestiální vraždy a dle toho začne jednat.

Bohužel jeho snažení není bez překážek, protože mu v něm brání nacisticky uvědomělý nadřízený, který nevidí důvod zabývat se nějakými vraždami podřadných žen a budoucnost vidí jen v německém vítězství a s tím spojeným odváděním lidí na frontu, čímž Hellerovi také ubývají schopní podřízení a kolegové. Heller sám musí také bojovat proti všudypřítomné bídě a nedostatku a se svou ženou bojovat o každé jídlo na každý jeden den. Nedostává se ničeho. Oblečení, obuvi, základních životních potřeb. Pouze zvrhlý vrah si dokáže ve vyplašeném městě plnit svou potřebu.

Takto kniha chvíli pokračuje, než nastane onen den D (ne, Normandie ne), nad Drážďany přiletí spojenecká letadla v počtu více než hojném a vypustí tolik bomb, že nastane to, co je uvedeno v úvodu. Zde jen musím s politováním prozradit, že této části věnuje autor celkem málo prostoru, času i propracovanosti. Vím, že je to thriller a hledání vraha je právě tou kotvou, za kterou se děj stále přitahuje, ale když už si na bombardování postaví obálku, lákací hlášky na knize i marketing jako takový, mohlo tam toho být více. Byť uznávám, že ono asi nebylo už více o čem psát, tak třeba Kateřina Tučková si dala v knize o Gertě Schnirch s bombardováním Brna větší práci a z textu nebyla cítit kastrace tématu. Drážďany jsou touto událostí proslulé (bohužel) a omezit popisy hlavně na pocity horka, sucha, žízně, trosky a pak najednou nic, považuji za promarněnou příležitost i falešný příslib.

Ale jdeme dál. K poslední části knihy, tj. k životu potom. Zde se již probíráme do poválečného Německa, rozděleného okupačními zónami a milý Heller se prodírá pokračující, ale již poklidnější bídou, skrz své vyšetřování. Jeho nacistický nadřízený sice zmizel, ale městu vládnou Američané a Rusové a i když Heller není oficiálně nic, stejně mu případ nedává pokoje. Rozhodne se tedy pokračovat v pátrání a k tomu se mu podaří získat i spolupráci ruského oficíra, co nenávidí Němce.

Tuto část knihy si již dovolím označit za více než naivní a i když je mi jasné, že svět nelze chápat černobíle, popisované reálie v knize reálné příliš nebyly. Můžeme si stokrát říct, že Heller svým nadšením třeba tlupu naštvaných Rusů ve zkonfiskovaném domě něčím okouzlil a nadchl, aby za své blekotání získal důvěru vysoce postaveného ruského důstojníka, auto s řidičem, bezmeznou spolupráci na vyšetřování a mnoho dalšího, ale to asi ne. Z konce knihy je cítit touha příběh ukončit, dopsat, někam s ním rychle namířit a rozloučit se.

Jak to dopadlo, již nechám laskavému čtenáři, který má zájem příběh přečíst, ztráta času to určitě není, ale s čistým svědomím mohu napsat, že existují lepší a propracovanější knihy na toto téma a s lítostí nabývám pocitu, že příběh se veze hlavně na aktuální vlně thrillerů z válečného prostředí druhé světové války, kdy již bylo o hrdinech z druhé strany napsáno dost, tak si autoři vytvářejí hlavní postavy z Němců, kteří byli válkou postižení stejně a s režimem nesouhlasili. Což třeba funguje skvěle u série Volkera Kutschera. Strašák jeho kvalit ovšem nedosahuje ani zdaleka. Spíše působí jako bratranec z třetího kolena, co se narodil s předkusem a protivným hlasem.

Shrnuto a podtrženo, na příběh jsem se těšila hodně, Drážďany a příběh jejich bombardování je pro mě velkým tématem, nedozírné lidské a materiální škody, změněný osud města, jizvy, co se dosud nezacelily a dlouho nezacelí a do toho ještě napínavý příběh. Celek však působí, že jedno ustupuje druhému a neví si to se sebou vzájemně rady. Události stojí spíše vedle sebe, než by působily jedna na druhou a nakonec jsou nepříjemně utnuty. Naivní zakončení s ruskou spoluprácí už tomu nepomáhá, naopak.

Pokud vám však nevadí jednodušší příběhy, nechcete žádné těžké čtení a naivita příběhu vám není na překážku, zkuste se nechat Strašákem postrašit, je možné, že kulisy příběhy zde vystavěného zaujmou.

Za mě to žádná bomba nebyla. Jen taková, co nevyrazí ani víko kanálu.

V listopadu 1944 je život ve válečných Drážďanech téměř k nevydržení. A když se k nesnesitelným životním podmínkám ještě přidá strach z neznámého zabijáka, musí zasáhnout kriminální inspektor Max Heller. Ve městě je postupně nalez... více

Komentáře (0)