Recenze z lásky k Daleymu

recenze

Pouto (2013) / Bolkonská (427 views)
Recenze z lásky k Daleymu
Watson je v současné literatuře zajímavý zjev. Vlastně když nad tím přemýšlím, nevím, s kým bych ho mohla srovnat. V každém případě by se Pouto, stejně jako předchozí jeho román Jedenáct, dalo označit za kvalitní oddechové čtivo. Průměrný čtenář (což je samozřejmě myšleno statisticky, ne pejorativně) se určitě pobaví, náročnější ale podle mě taky. I kdyby to mělo být proti jeho vůli, ha ha.
Oblíbený anglický komik v této své knize znovu okouzluje skvělou kresbou postav. Stejně jako nelze jen tak zapomenout živelnou, rozpustilou, a přece v čemsi cudnou Pippu z předešlého díla, objevuje se v Poutě hned několik postav, které si prostě zamilujete. Jako Daley. Daley je můj absolutní favorit. 
„Tohle nemůže být ono. Takhle nemůže vypadat zbytek našeho života.“„Bude to lepší,“ řekl Daley a cuchal mi vlasy. „Pak to bude zase horší.“ Zasmáli jsme se. „Pak lepší. To je život.“
Vypravěčem příběhu je Dominic. A vezme to hezky od začátku. Dětství v jedné obyčejné londýnské ulici. Normální rodina, starší brácha, ambiciózní, domýšlivý, k benjamínkovi rodiny celkem nevšímavý, a ještě starší sestřička, krásná Victoria, femme fatale celé mokré čtvrti, která ho naopak velmi ochotně vytáhne z šera dětského pokojíčku, pomůže mu s prvními krůčky. A vytvoří se pouto, silnější než jakékoli jiné.
Usmála se a pak se zatřásla, když se zvedl vítr a zarachotil dveřmi chatek. Instinktivně jsem ji uchopil a přitiskl k sobě. Byla cítit ginem a hranolky, broskvemi a cigaretami.
Taková je a svým způsobem taková i zůstane. Jen se na pár let ztratí někde cestou. Bezhlavě se zamiluje a vdá, za nechutně bohatého a chutně svalnatého hráče kriketu, jezdí s ním po celém světě, střídá klobouky a v ruce každý večer jiný drink. Jediné, co z ní v těch časech má Dominic, jsou občasné pohledy z různých koutů zeměkoule. „Pocit osamělosti mi sevřel srdce jako studená ruka.“
Nakonec však i on vyroste, i v jeho životě nastane nejedna změna. V první řadě si velmi rychle ujasní, že fotografování je to, čemu se opravdu chce věnovat. Dá se dohromady s jedním malým irským podnikatelem a spolu začnou jako tým jezdit na svatby, firemní akce, pohřby, cokoli je třeba zdokumentovat. Tím parťákem je právě Daley a dialogy mezi nimi dvěma podle mě patří k nejlepším částem celé knihy. A určitě taky nejsrandovnějším.
No a pak se samozřejmě objeví na scéně žena. Lauren. Zelené oči, divoká kočka. Dominic, o hodně mladší, stydlivý a úplně vykolejený, najednou ví, co chce.
Na výročí našeho prvního setkání jsem ji vzal letadlem do Paříže. Bydleli jsme v hotelu s křišťálovými lustry a smyčcovým kvartetem hrajícím, jak se aspoň zdálo, nepřetržitě v baru. Druhý večer jsme šli do restaurace na Seině. Nedůtklivý vrchní se před námi málem zlomil, když jsme vstoupili. Počasí bylo teplé a řeka se svými nízkými mosty se rafinovaně rozplývala do šera jako komorník vytrácející se z místnosti. Drželi jsme se přes stůl za ruce.
A tak by jí asi rád dal celé své srdce, jak se říká, jenomže tam už někdo bydlí, a je dost těžké ho vyhnat ven.
Víc k ději neřeknu, přestože tímto jsem se vlastně dostala možná ani ne do poloviny. Kniha jednoznačně stojí za přečtení. Já jsem to dala na dvě sousta. Nejde vůbec o to, že by to byl zas tak napínavý příběh. Spíš jsou vám tak sympatické ty postavy, že s nimi chcete být ještě o chvíli déle, a o další chvíli a o další a pak jsou čtyři ráno, tak to chodí.
Já bych to dokonce nejspíš úplně brala i bez té hlavní zápletky. I bez celého toho vyústění na konci, kdy se dovídáme, proč to vlastně Dominic vypráví a komu je to určené. Na druhé straně, tímto to Watson v duchu staré vypravěčské tradice hezky zarámoval a uhladil a formálně se tomu nic vyčítat nedá.
Čtyři hvězdičky dávám ve víře, že nás Watson brzy potěší něčím dalším a že to bude ještě lepší. Protože schopen toho je. See you later, Mr Watson.

Komentáře (0)

kniha Pouto recenze