Recenze z Krajských listů

recenze

Recenzí na knihu nevychází mnoho, ale na tuto jsem narazil.
Obsahuje pár "spoilerů" tak pozor. Ale jinak přesně vystihuje i to, co si o knize myslím já.

Vkládám sem kousek a zbytek si dočtěte v linku.

První, co mě po pár stránkách té modře zabarvené knihy zaujalo, byla popisnost, obrazotvornost. Okamžitě přede mnou vyskočily Bergmanovy Úsměvy letní noci a Körnerův Zánik samoty Berhof. Není divu, autorka tohoto zdařilého románu vystudovala filmovou a televizní režii na FAMU a s tím jde ruku v ruce cit pro slovo, obraz, jednoznačné vypravěčské tempo a dramaticky vystavěný příběh. To všechno Hvězdy na cestě splňují. Je toho ale ještě víc, o čem bych měl napsat.
Po formální stránce lze knihu dělit do dvou velmi nesourodých celků. Román obsahuje šestatřicet očíslovaných kapitol, spolu s nimi nepopsaný úvod a závěr. Já to tak vnímal už jen po sémantické stránce. Začátek je o psovi. Ano, o psovi. Došlo mi to až po dvou odstavcích. I závěr, který se tak nejmenuje, pojednává o tomtéž. Zbytek, tedy 99 procent knihy, pak nelineárně vypraví a spojuje osudy žen a mužů, otce, matky, babičky, dcery a několika vedlejších postav.

Komentáře (0)