Raffaelo & Francesca vs. Carlo & Cara???

recenze

Představuji vám Francescu, hlavní hrdinku ze stejnojmenné knihy z cyklu o "holkách" florentského obchodníka s hedvábím. Po nedávném fiasku při výběru ženicha pro nejstarší dceru Biancu, si mamá Orianna usmyslila, že se jejím novým zetěm nestane jen tak ledajaký šlechtický synek nebo florentský zbohatlík a umínila si, že podruhé už do "stejné řeky nevstoupí". A když se Francesce naskytla příležitost okouzlit samotného vévodova syna, jistě si umíte představit jak její matka samou radostí "skákala až do stropu". Ale Francesca stejné nadšení pro vévodova syna nesdílela. Pokud šlo o nápadníky, byla velmi vybíravá a odmítala se i v nejmenším podrobit, nechtěla se stát pouze "chovnou kobylou" (jak často připomínala svým rodičům), která bude rodit děti; poslušnou manželkou, která nebude moci ani "pípnout" a už vůbec ne strkat nos do věcí, kterým prý ženy nerozuměly, nerozumí a nikdy rozumět nebudou.

Ale po tom, co jí otec slíbil, se přeci jen vydala vstříc osudu. Do vévodství Terreno Boscoso pozvali tři nejžádanější panny Evropy, aby si Raffaelo mohl vybrat vhodnou manželku. Do TOP 3 nejokouzlujících dívek se kromě Francescy, probojovala ještě sebevědomá Francouzka Aceline, která měla nos od samé pýchy tak dlouhý, že i Pinocchio by jí ho mohl závidět. A do třetice to byla půvabná Louisa, milá a jemná dívka, se kterou se Francesca zanedlouho spřátelila. Dívky si tedy nějaký ten čas pobyly v Raffaelově přítomnosti, vyzkoušely všechny své tajné zbraně (no, jak kdo) a pak už jen čekaly, na které z nich spočine jeho urozený prstík.

Myslíte si, že když nastala hodina H a Raffaelovo oko utkvělo právě na spontánní a prostořeké Francesce, že mu s úsměvem skočila do náruče a řekla: "ach, ano?" Kdepak! Francesca při vhodné příležitosti vzala "do zaječích"... Ukryla se v lesním hostinci a raději dělala služku než manželku. A že by konečně tam potkala opravdou lásku? Začíná se nám to pěkně zamotávat, ale prozradím vám, že za Raffaela se přeci jenom na konec provdala, ale Aceline začala znovu "vystrkovat růžky" a společně se svým papá, hrabětem du Barry, vymyslela ďábělský plán. Hrabě du Barry vinil za neštěstí, které potkalo jeho dceru, právě Raffaela a jistě víte, že není nic horšího než uražená mužská ješitnost, navíc, když se schovává za královy sukně...

Musím říci, že příběh ve mě vyvolal rozporuplné pocity. Velmi se mi líbila postava Francescy. Někomu mohla připadat jako rozmazlená "fiflena", která dá "košem" takové partii, jako byl Raffaelo se svojí vizáží, hromadou peněz a společenským postavením. To, že byla Francesca na svoji dobu a zejména své společenské postavení až příliš spontánní se mi líbilo, toužila po lásce a nenechala se manželovi hned za tepla "naservírovat" na stříbrný podnos a ty "poloviční" kopačky, které od ní Raffaelo "schytal", jsem jí schvalovala.

Na můj vkus bylo v příběhu málo romantiky, a naopak až přespříliš politických manévrů. Hlavní postavy neměly tolik prostoru vyjádřit se, a to jak knížka skončila, se mi nelíbilo, k příběhu to prostě nepatřilo. Když už čtete historickou romanci, samozřejmě očekáváte happyend...

Ale i tak to bylo příjemné počtení. Když sečtu všechny plusy, které knížka přinesla (Francesčin ostrý jazýček a bystrý rozum + tajemný lovčí Carlo), odečtu těch pár mínusů (zákeřná Aceline a ještě zákeřnější její tatíček du Barry - nešťastný konec), celkově ještě vynásobím působivou obálkou, vyjde nám zlatá střední cesta, takže neváhejte a čtěte i druhý díl o osudech dcer obchodníka s hedvábím.

Komentáře (0)