Prvotřídní překlad

recenze

Je to kniha, o které leckdo slyšel, ale málokdo do ní nahlédl. Čeští čtenáři mají velkou výhodu, že v jejich jazyce existuje celistvý a mimořádně povedený překlad od Ivana Hrbka.

Maročan Ibn Battúta v první polovině 14. století procestoval Maghrib, Egypt, Sýrii, Arábii, Jemen, Persii, Malou Asii, Zlatou hordu, Indii, Maledivy, Indonésii, Čínu, ehm...zmínil jsem Mali a Senegal, Súdán, Konstantinopol, Mogadishu, Bucharu? Jeho kniha, plná praktických podrobností a nepochybně osobních zážitků, je stěží uvěřitelná a jedinečná nejen svým rozsahem, ale také racionálním tónem blízkým dnešnímu čtenáři.

Pro přiblížení obsahu knihy českému laickému čtenáři je možné ji porovnat s cestopisem Marca Pola. Obě knihy pocházejí ze stejné epochy--doby tzv. mongolského míru. Do jisté míry se navzájem doplňují, ale cestopis ibn Battúty je mnohem obsažnější. Obě knihy sepsali editoři, nikoliv cestovatelé sami. Polův editor, jinak autor fiktivních cestopisů pro italské šlechtičny, zaobalil jistě z komerčních důvodů celou knihu do infantilizujícího pohádkového jazyka, takže například její nejnovější české vydání je spíše knihou pro děti. Editor ibn Battúty naproti tomu přidal jen komentáře, které je snadné oddělit od cestovatelova sdělení. Kariéra Marca Pola v Kublajově Číně je mimořádně zajímavá po osobní stránce, ale v ohledu reálií jeho kniha v soutěži s mamutími čínskými archivy stěží přidává něco nového. Naproti tomu cestopis ibn Battúty je v několika místech (Maledivy, Mali) jediným soudobým svědeckým zdrojem, a jinde, například ohledně poměrů na dvoře dynastie Tughluqů v Dillí, je jediným zdrojem mimo oficiální propagandisty. U obou autorů lze říct, že to byly osobnosti ve své době výjimečné, ale nikoliv unikátní--diplomatické, obchodní, i učenecké styky mezi Evropou a mongolským dvorem byly nepočetné, ale důležité, a známe řadu obchodníků i doby dřivější, kteří několikrát za život vykonali cestu Španělsko--Egypt--Jemen--západní Indie a zpět, s příslušným zakládáním rodin nebo manufaktur ve zmíněných zemích. Čím více toho o době mongolského míru víme, tím se oba cestopisy zdají věrohodnější, i když oba samozřejmě obsahují řadu omylů a výmyslů.

Podobné knihy jsou nestravitelné bez výborného překladu a podrobného poznámkového aparátu. Obojí nám přináší Ivan Hrbek v prvotřídním osobním příspěvku do fondu české literatury. Čtenář však musí přijít vyzbrojen odhodláním. Jenom předmluva má 60 stran a již tam se čtenář setká s mnoha koncepty, postavami, a místními jmény, které mu jsou pravděpodobně neznámé. Studium dané knihy je samostatné vědecké pole s nutností kritického myšlení, znalosti historického kontextu, a znalosti současných analýz textu. Nicméně, stojí to za to.

Komentáře (0)