První stříbrná kniha snů

recenze

První stříbrná kniha snů (2014) / lapetitedeny

Od autorky jsem četla sérii Drahokamů a hrozně jsem si ji zamilovala, proto jsem se na další Kerstininu knihu moc těšila a očekávala, že to opět bude naprosto skvělé čtení. Navíc, co jsem zaznamenala, u spousty lidí tohle dílo sklidilo velký úspěch, tudíž jsem věřila, že to bude skutečně stát za to. Proto mě trochu zklamalo, že mě kniha zas tak moc nechytila.

Námět, se kterým Kerstin Gier přišla je opět neokoukaný a skutečně povedený. Avšak mám dojem, že autorce tohle téma prostě úplně nesedlo, protože ač knihu napsala svým příjemným stylem a nezdržovaly mě žádné zbytečné popisy, chyběla jí čtivost.

Příběh, který byl plný záhad a tajemství přímo vybízel k tomu, abych byla neskutečně zvědavá a napnutá, chtěla to všechno odhalit a dozvědět se, jak to bude. Jenomže já nechtěla. Četla jsem a vnímala to, co se děje teď a bylo mi vcelku jedno, co se stane později, nezajímala jsem se o to, a kdyby mi knihu někdo v polovině sebral a já byla odsouzena k tomu, už nikdy ji nedočíst, nijak zvlášť by mě to netrápilo. Samozřejmě, párkrát mě napadlo, že téhle a tamté osobě nelze důvěřovat nebo, že v tom něco bude, občas jsem se zasmála, ale to bylo asi tak všechno. A to mi prostě nestačí a už vůbec ne u takovéhle knihy.

"Nejzajímavější věci jsou vždycky ty nejnebezpečnější. A přesto jim člověk musí přijít na kloub.“

Ani konec to nezachránil a moc se mi tedy nelíbil. (A teď budu možná trochu spoilerovat, sice ne přímo, ale tak všeobecně o tom konci, tudíž pokud jste knihu nečetli, doporučuji tento odstavec přeskočit.) Působilo to na mě, jako takový poněkud klišoidní konec, kdy se zdánlivě všechno vyřeší a hrdinové se tím nechají v klidu ukolébat a dál je to nezajímá. A pak tam někdo přijde a prohlásí, že tohle všechno je jen začátek a najednou se čtenáři mají na co těšit. U mě to tak bohužel nezafungovalo. Tedy, jsem zvědavá na druhý díl, ale z toho důvodu, zda náhodou nezjistím, že autorka by bývala udělala lépe, kdyby trochu protáhla tenhle díl a dovedla to do úplného a kompletního konce. No uvidíme. Mimochodem, hlavní hrdinové, kteří jsou po celou dobu ke všemu poměrně podezřívaví a milují záhady, se tím zdánlivým dobrým koncem nechali skutečně snadno ukolébat a najednou vůbec dál neřešili další okolnosti, což přímo narušuje jejich povahu.

Postavy nebyly nepříjemné, ale k žádné z nich jsem si zkrátka nevytvořila vůbec žádný vztah, ať už kladný nebo záporný. Na prvních stránkách mi Liv přišla poněkud dětská a těžko se mi věřilo, že jí je šestnáct, ale to pak naštěstí odeznělo. A u oné klučičí partičky jsem si zase říkala, že mi ty charaktery přijdou už poněkud okoukané, především tedy co se Henryho týče, u těch ostatních se to ještě nějak dalo. Nejdřív mi takovej nejoriginálnější přišel asi Jasper, ale když to tak vezmu, taky je to taková často používaná osobnost v partě lidí.

Co musím pochválit, jsou ornamenty, jenž zdobí okraje některých stran knihy. Mám dojem, že to v rámci YA a NA knih vidím prvně a moc se mi to líbí, stránky jsou hned o něco zajímavější. A moc se mi líbí i kniha bez přebalu, dokonce více než s přebalem, a předsádka knihy. Všechno je to i s přebalem pěkně sladěné a po estetické stránce kniha vypadá moc dobře.

Neříkám, že je to špatná kniha, ani že autorka neumí psát. Nápad je skutečně skvělý a příběh je také fajn, jen tomu prostě něco důležitého chybí. Něco, díky čemu by mě to chytlo a skutečně zajímalo. Takhle to pro mě byla prostě naprosto obyčejná a ničím výjimečná kniha, která sice není špatná a vlastně vcelku ušla a chvílemi mě to skutečně pobavilo, ale zároveň to nebylo nic, z čeho bych byla unešená a nemohla se dočkat pokračování. Skutečně nechci, aby to vypadalo, že mi ta kniha přišla úplně špatná, nepřišla, ale moc kladných věcí, které bych mohla vyzdvihnout, mě nenapadá. Váhala jsem, zda knize dát dvě a půl nebo tři hvězdičky, nakonec jsem se ale přiklonila k dvoum a půl, tedy přesné polovině mého hodnocení.

Komentáře (2)

Přidat komentář

---