Propaganda tvářící se jako reportáž

recenze

Légion Etrangére (Cizinecká legie): reportáž podle zážitků a dokumentů navrátilců z Vietnamu (1954) odpad! / Y2T

Propagandistický román z NDR z roku 1953. Gunter Halle se stal v roce 1957 vedoucím Agitačního oddělení Ministerstva vnitřní bezpečnosti (tj. tajná služba Stasi).

V rozporu s českým podtitulem, nejde o reportáž, ale propagandistický román na téma německých příslušníků cizinecké legie v Indočíně, ačkoliv pracuje se skutečnými událostmi, a osobami. Z textu je ale zřejmé, že některé věci autor prostě nemohl vědět, případně že si je jednoznačně vymyslel.
Jeho autor zevně čerpal z celé řady zdrojů, pravděpodobně i ze skutečných výpovědí navrácených zajatců a zběhů. Některé pasáže zní uvěřitelně, jiné jsou zjevně zcela výplodem fantasie autora. U některých to lze přičítat nedostatku informací, u jiných nepochybně vyššímu cíli propagandy, kterému mělo dílo sloužit. Zejména u popisů měst v Africe je zřejmé, že čerpal z map, takže se vždy přesně dozvíme, kde se kříží která ulice s kterou (což by si po letech navrátilci z legie, kteří se v těch městech zdrželi často jen pár dní těžko pamatovali), ale v podstatě nic o atmosvféře, uličním ruchu, reáliích a místních obyvatelích - respektive to co se dozvímedost odporuje dnes dostupným protokolům z výslechů a vzpomínkám bývalých legionářů. Člověk si uvědomí, jak nadčasové jsou některé druhy propagandy. Autor straší i tvrzeními, že všechny cizinky, které si vzaly araby jsou manžely nuceny k prostituci a naopak že legionáři se z nouze homosexuálně prostituují Arabům. Ačkoliv jsou tato tvrzení v knize prezentovány jako všeobecně známé pravdy, v reálných dokumentech (výslechy zajatců, zběhů a vzpomínky veteránů) není jediná zmínka o ničem takovém. Tyto výplody fantazie jsou pak zamíchány se zcela běžnými informacemi o armádních bordelech, nízmém žoldu v africe (což byl pro spoustu lidí dobrý důvod, proč se dobrovolně přihlásit do indočíny) a jeho vylepšování rozkrádáním a rozprodejem erárních věcí, které se objevují vlastně ve všech výpovědích a vzpomínkách veteránů.

Zejména první kapitoly knihy jsou pak dost šroubovaně přeložené.

Kniha sleduje osud celé řady Němců v legii, některé již od jara 1945, většina se ale přidává postupně, a v knize jsou jejich osudy sledovány jen pár kapitol, a pak zase mizí. Někdy se zas znovu objeví - kniha je díky tomuto pojetí dost nepřehledná. Postav je tam opravdu hodně, některé jsou sledovány dlouhodobě, některé pouze krátce, některé se zcela nahodile objevují. I hlavní postavy klidně na několik kapitol zmizí. Ačkoliv kniha je fikcí, je přímo prošpikována jak skutečnými událostmi, tak osobami, které buď vykresluje v negativním světle, nebo si (a to velmi často) přímo vymýšlí různá nepodložená či přímo prokazatelně lživá obvinění.

Knih je patrně cílena zejména na německé matky příslušníků francouzské legie, kterým se snaží vykreslit, jak moc tam jejich synové trpí, jaká zvěrstva páchají, a jak skvěle se jim povede, pokud přeběhnou k hodným lidem strýčka Ho.

V rozporu s výpověďmi repatriovaných zajatců i zběhů, i veteránů legie je vykreslována zejména africká část. Obecně byla v legii v Africe tvrdá disciplína, buzerace a málo peněz. Vše toto léčila Indočína, takže to motivovalo legionáře se tam hlásit. V knize to ale dost přehání, kdy legionáři nejsou fyzicky trestáni jen za pochybení (byť malá - což byli), ale i biti jen pro zábavu důstojníků (což nebyli). Také klade velký důraz na vzájemné vraždy legionářů, prohnilé důstojníky, mezi kterými jsou samí nacističtí váleční zločinci, francouzští pronacističtí kolaboranti, homosexuálové, zbabělci atd.

Kniha je zjevně celkem věrná v popisech zvěrstev páchaných legionář při plenění vesnic.

Na druhou stranu celá řada postav opakovaně proklamuje, že \"celý Vietnamský lid stojí proti okupantům\", přitom se ulice jen hemží vietnamskými \"kolaboranty\". Zatímco \"odbojáři\" jsou vždy vykreslováni jak bojují spolu se svými rodiči/dětmi/bratry/sestrami, kteří jejich smrt oplakávají, tak kolaboranti nikdy žádné okolí zmíněno nemají. Prostě umřou a celý vietnamský lid je šťastný. Propaganda zde dost uráží inteligenci čtenáře (tito zrádci, kterých je zjevně poměrně velký počet, jelikož se všude motají, každou chvíli umírají, případně ve velkém desertují k Ho Či Minovi jako by žádné sociální vazby neměli, a jako by nebyli součástí lidu).

Zajímavé je, jakým směrem kniha posouvá skutečnost a jak se ji snaží ohýbat a měnit:
-v rozporu se skutečností jsou informace o bezdůvodném bití v podřízených v legii, velmi špatné stravě i nízkém žoldu v Indočíně
-kniha vykresluje až pitoreskní obrázek vietnamských partyzánů, kteří nehladí na riziko svých životů a plánují své sabotážní akce tak, aby zabili co nejméně francouzských vojáků, jelikož jsou ideově uvědomělí a ví, že jsou jen kanonefuter v rukou světových imperialistů. Stejně tak se o své zajatce starají lépe, než o své vojáky, a ti žijí volně u místních venkovanů. Ve skutečnosti seděli v internačních táborech (které opravdu neměli stráže - protože okolo byla nebezpečná jungle), trpěli chorobami a měli vysokou úmrtnost.
-kniha správně zmiňuje, že velitelé varovali nováčky, jak krutě zachází partyzáni se zajatci. Nezmiňuje už ale, že velení legie nechávalo oblepovat kasárna fotografiemi umučených legionářů. Zatímco obecně bylo známo, že zajetí partyzány se rovná mučivé smrti, ale pravidelná vietnamská armáda bere obvykle korektně zajatce, v této knize partyzáni vítají přátelsky zběhy.
-kniha podporuje jednu z obav legionářů, že vietnamské společnice francouzských vojáků jsou agentky Viet minh. Tyto legendy sice mezi Francouzy kolovaly, ale zde to spíš působí jako snaha vysvětlit přijatelně existenci tohoto obecně rozšířeného jevu.
-ostatní národnostní skupiny, v knize nadšeně spolupracují s Viety (ve skutečnosti vedli různá povstání až do 90. let 20. století)
-kniha pravdivě líčí, že vietnamští komunističtí bojovníci výrazně posílili v letech 1950, 51 a 52 a uštědřili Francouzům řadu porážek, nicméně se tváří, že všechny tyto vítězství dosáhli jen díky své silné morálce a pouze s kořistními zbraněmi francouzské a americké výroby. Zcela se zamlčuje klíčový fakt, že v té době začali dostávat rozsáhlou materiální pomoc od SSSR a ČLR (dokonce i ČSSR), která přinesla onen zásadní zlom. Stejně jako to, že byli z důvodu utajení komunistickým blokem zásobováni německými zbraněmi z WWII, aby nešlo prokázat původ zbraní ve východním bloku. A Také se čtenář nedozví, že Moskva naopak do roku 1949 vietnamské komunisty ignorovala, protože měla mnohem větší zájem na tom, získat na svou stranu francii, kde byli v té době komunisté v koaliční vládě, která vedla indočínskou válku.
-kniha zcela absurdně nekriticky opěvuje DDR
-Autor obviňuje Francouze, že záměrně bombardují zajatecké tábory, kde jsou jejich zajatci - kdo by pak chtěl v takové armádě sloužit, že?

V knize se také objevuje opakovaně dost pochybné tvrzení o spoustě zlatých sošek, kterých je Vietnam plný a legionáři je loupí. Tento dost pochybný motiv dostal kupodivu velký prostoru i v českém propagandistickém snímku z konce padesátých let \"Černý prapor\". Přitom není nic takového zmíněno v žádných výsleších či vzpomínkách ke kterým jsem se zatím dostal, a připadá mi dost nepravděpodobný, v chudé zemi. Alespoň už vím, kde na něj čeští filmaři přišli.

Knihu je třeba chápat v historických souvislostech. V době jejího vydání stále probíhala válka v Indočíně a Vietnamské velení se snažilo demoralizovat francouzské vojáky, např. letáky v jejich jazyce a radiovým vysíláním. Tato kniha tedy mohla mít za cíl jednak odradit od vstupu do legie, dále motivovat rodiny k v Evropě, aby působili na legionáře ke zběhnutí a samozřejmě obecně veřejnost k opovržení francouzskou přítomností v Indočíně, jako imperialistickou agresí řízenou Francouzy, s britskými zbraněmi, německým kanonefuter a americkým finančním angažmá. Toto tvrzení se v knize opakuje stále dokola, jen ohledně těch Američanů se na střídačku tvrdí, že to platí (což byla pravda) a že z toho mají zisky (což se autor nijak neobtěžuje vysvětlit - teoreticky by se snad mohli těšit na výnosy z plantáží, až tam bude mír).

Českého čtenáře jistě zaujme odkaz na kapitána Horu, který sám o sobě vydal také knihu, kde si stěžuje, jak moc ho komunisté nesnášeli, že mu dokonce v rodném městě vztyčili na hřbitově falešný náhrobek.

Kniha podsouvá manipulativně některé vývody, které autor patrně nechtěl uvést přímo, jelikož byli i tehdy snadno vyvratitelné. Jedním z nich je, když jeden legionář praví, že se jich vrátí 2%. Ztráty byli velké, ale rozhodně ne 98%. Dalším případem je, když autor praví, že v rode 1949-1950 bylo posláno do Francie 423 000 Němců na práci a v roce 1951 jich tam bylo jen 30 000. \"Asi jsou v legii\" soudí autor - logika hodná dnešních dezinformátorů. Přitom autor sám jinde uvádí mnohem reálnější čísla o počtu legionářů, odpovídající celkem realitě.

Zcela absurdní a bezduché jsou proklamace vietnamských nadšených občanů o strýčkovi Ho, čínské oslavování Mao Ce tunga, propagandistické pasáže o DDR, a zcela absurdně pak působí líčení, jak sovětský rychlostní dálkový letec na letadle Il-12 \"už dnes ušetří při každém letu tisíce kilogramů paliva\" (ve skutečnosti je kapacita nádrží letounu Il-12 jen 2940kg paliva). A pilot si dává předsevzetí, že to je jen začátek, a socialistickou soutěží s dalšími piloty to ještě zlepší. A inženýr, který to poslouchá nepochybuje, že to dokáží. A oni to dokáží. Tíky socialistickému soutěžení zvládnou let rychleji a s ještě nižší spotřebou! Odstavec o tom, jak sovětští lidé přenáší hory a mění toky řek pod vedením plánu velkého Stalina, a ledové pustiny a žhaví písek mění v kvetoucí zem pak již nepřekvapí.

Celkově vzato, kniha se nikde nevyjadřuje,zda si nárokuje být pravdivou reportáží, nebo uměleckým dílem. Vzhledem k celé řadě scén lze velmi důvodně mít za to, že jde o fikci na reálné motivy. Opravdu nepovažuji za možné, aby autor věděl, co se honilo hlavou jednomu ze záporných poddůstojníků hlavou na jaře roku 1945, nebo vysokým generálům jako nevyslovené myšlenky atd. Každopádně je to dílo intenzivní propagandy přímo cílené na německé matky, aby jejich synové do legie nevstupovali, nebo zběhli, protože není horšího místa na světě než legie, a po zběhnutí jim bude dobře. Tento příběh je celkem čtivý, mezi tím ale jak pěst na oko působí neuvěřitelně strojené odstavce opěvující jednotlivé komunistické strany Viet-namu, SSSR, DDR, ČLR, jejich vůdce atd.

Komentáře (2)

Přidat komentář

---