Chabý překlad oficiální verze dějin Vietnamské socialistické republiky

recenze

Již na začátku knihy člověka zarazí, členění obsahu kde se skví např. část "Americká válka" (termín používaný vietnamským komunistickým režimem) a hned následující poděkování autorů Vietnamské státní univerzitě a v Ho či Minově městě a Minzu university of China v Pekingu, kam se autoři vypravili načerpat podklady pro své dílo.

Své výhrady k dílu bych shrnul do těchto bodů:
1)nejde o kvalitní vědecké dílo, práce se zdroji je zcela nedostatečná
2)kniha je vnitřně zcela nekonzistentní, autoři si protiřečí
3)prezentuje pouze oficiální verzi komunistů z Vietnamu a Číny

ad 1) kniha obsahuje v seznamu použité literatury kolem 200 položek, nicméně autoři na ně v textu odkazují jen minimálně. U jedné z kapitol přímo přiznávají, že na jakékoliv zdrojování rezignovali, protože by bylo odkazů moc. Uvádí tak v průběhu celé knihy spousty atypických informací, u kterých není uveden žádný zdroj, zato jsou v rozporu s běžně prezentovaným výkladem dějin(pár z nich dokonce sami označují v poznámkách pod čarou za nevěrohodné). K částem dějin, u kterých získali verzi vietnamských komunistů tuto verzi nekriticky přijímají, u částí dějin, které z rozličných důvodů těmito stranickými tiskovinami pokryty nejsou paradoxně vychází z běžného západního výkladu, zejména z dějin uvedených v NLN od Hlavaté. Vznikají tak často i dost paradoxní protimluvy. Velmi mě překvapuje, že ačkoliv z dějin Vietnamu z NLN vychází často, nijak se nezmiňují o tom, že celá řada věcí (u kterých čerpají z vietnamských zdrojů) je tam pojednána zcela odlišně a nijak se s tím nesnaží vypořádat.
Obecně způsob práce se zdroji vůbec neodpovídá standardům vědecké práce. Vzhledem ke skutečnosti, že kniha má být výstupem z vědeckého projektu podpořeného z Grantové agentury ČR - GAČR, jsem byl její úrovní šokován.

ad 2) Autoři čerpají z různých zdrojů, a nijak se neobtěžovali dílo po sobě přečíst a vypořádat se s různými protimluvy. Vznikají tak absurdní situace, kdy se běžně na pár po sobě jdoucích stranách liší nejen různá čísla, ale někdy i výsledek událostí.

ad 3)Jako populárně - vědecká by snad stála za přečnění, ovšem chtělo by to do ní doplnit, že autoři čerpali vždy přednostně z dokumentů komunistické strany Vietnamu a předkládají tak přehled oficiální politicko-propagandistické verze dějin.

Kniha tak pracuje jako s Axiomy např. s tvrzeními, že prezident Diem byl neoblíbený, že uprchlíci ze severu na jih utíkali pouze pod vlivem propagandy CIA, pracuje se zcela jinými počty uprchlíků jak po roce 1954, tak 1975, než běžná jiná dostupná literatura, počty migrantů z území pod kontrolou komunistické strany jsou výrazně snižovány, naopak na něj výrazně zvyšovány. Navíc se dozvíme, že neutíkali před novou komunistickou vládou, ale v roce 1954 utíkali pod vlivem manipulace a po roce 1975 z ekonomických důvodů, které zavinili přírodní katastrofy a předchozí válka vedená USA. Celkově je nekriticky přijímána koncepce války nikoliv jako občanské vnitrovietnamské, ani jako zástupného konfliktu studené války, ale jako obrany vietnamského lidu proti loutkovému režimu USA.

Tato část dějin byla v českém prostředí v letech vlády KSČ prezentována pouze v souladu s názory vietnamských komunistů a SSSR. Vzhledem k tomu, že Republika Vietnam zanikla dávno před sametovou revolucí a pro ČR je to okrajové téma, neproběhla zde žádná korekce (jako např. u jižní Koreje nebo Taiwanu) a historický diskurs v české společnosti je stále ovládán oficiálním výkladem Hanojských komunistů. Těšil jsem se, že kniha bude představovat kvalitní vědecké dílo, vycházející z dobových pramenů, ale bohužel jsem byl po jejím přečtení dost zklamaný. Jediný přínos knihy tak vidím v tom, že vnáší do českého prostředí alespoň pohled lidové Číny na dějiny Vietnamu. Ten u nás také nebyl před rokem 1989 vzhledem ke špatným vztahům Moskvy a Pekingu prezentován.

Kniha bohužel opravdu vychází zejména z oficiálního výkladu vietnamské socialistické republiky. Na takovéto počtení ovšem stačí najít oficiální prezentace Vietnamské socialistické republiky.

Autoři si na pomoc berou ještě pár francouzských a amerických zdrojů, ale nijak s nimi nepracují, jen z nich tu a tam vykopírují odstavec či informaci, bez toho, že by s ní jakkoliv pracovali. Z francouzských zdrojů se tak v knize vyjímá přehled mnoha francouzských funkcionářů, kteří se v Indočíně vystřídali na různých pozicích, obvykle na pár měsíců, s až absurdně nicneříkajícími pozitivními popisy typu "zasloužil se o rozvoj lékařské péče " nebo "schopný úředník". Bylo by opravdu pěkné, kdyby se ten rozvoj pokusili autoři nějak změřit (např. čísla k počtu škol či nemocnic jsem v jiných publikacích viděl) a srovnat je s jinými zeměmi a okolními koloniemi. Bohužel nic takového nás v této publikaci nečeká. Dozvíme se jen vágní věty o tom, že rozvoj kolonie zaostával....proč?
.....maximálně se odkáží např. na to, že to někde zmínil Cicvárek.
Obdobně jsou v knize obsaženy životopisy funkcionářů komunistické strany.......opravdu považují autoři na moderních dějinách Vietnamu za tak důležité, v kterém lesním závodě pracoval ten který zasloužilý soudruh z ÚV za mlada? Zejména v porovnání s tím, jak zásadní informace tenká knížka neuvádí (Přečtěte si Dějiny Vietnamu od Hlavaté a dozvíte se spoustu věcí, které v knihovnách ve Vietnamu ani ČLR z pochopitelných důvodů nenajdete), přijde mi absurdní rozepisovat podrobně životopisy orgánů strany (zejména těch, kteří nijak neovlivnili běh dějin, prostě se jen na pár měsíců octli na židli předsedy).

Navíc je opravdu velmi cítit, v které pasáži vychází z jakého zdroje, v knize mi scházel kritický pohled a přezkum faktů, a připomíná mi pouze seskládání tvrzení různých autorů z různých stran.

Zásadní výtku mám k tomu, že nepracovali s žádnými dobovými dokumenty (drtivá většina zdrojů jsou vietnamské publikace z posledních 20 let), ani s dnes přístupnými archivy (např. ČSSR, NDR - tam by zjistili, že mnohé věci, které přebírají nekriticky od vietnamských autorů byly jinak - zejména co se dodávek zbraní, obchodních smluv a mezinárodní pomoci týče) .

Zejména část týkající se 20. století je tak dosti zavádějící. V knize je např. dost zavádějícím způsobem prezentován vztah USA a Vietnamu po kapitulaci Japonska. Dočteme se v ní že Ho Či Min považoval za nejvýznamnějšího spojence USA, které Viet Minh omezeně podporovaly, a proto používal termín "deklarace nezávislosti", čímž je ale popudil.
Ani slovo o tom, že zástupci USA byli přítomni u vyhlašování oné nezávislosti, ani slovo o tom, že Ho Či Min jim tehdy sám nabízel základnu v Cam Ranh Bay, kterou USA odmítli, ale zato zcela nepodložené obvinění, že jim vadila terminologie (obvykle se uvádí, že nechtěli příliš narušit vztahy z Francií a proto je dál nepodporovali - tvrzení o tom, že jim vadila terminologie opravdu vidím poprvé).
Celkově je kniha dost mizerně ozdrojována, a zejména celá řada zvláštních tvrzení nemá žádný uvedený zdroj.

Stejně tak kniha zcela zatají, že SSSR (ani jeho satelity) vietnamské komunisty v prvních letech indočínské války zcela záměrně nepodporoval, protože komunisté byli ve vládní koalici ve Francii, která chtěla získat Indočínu zpět, a pro SSSR bylo mnohem větší lákadlo pomáhat soudruhům ve Francii získat tuto mocnost do svého tábora, než nějaké národně osvobozenecké hnutí. Zásadní zlom ve válce v Indočíně přinesli 2 věci - podpora SSSR, a vítězství komunistů v Číně a jejich následná pomoc.

A ohledně ženevských dohod se dozvíme, že ihned po nich pokračoval, minimálně na diplomatické úrovni, konflikt iniciovaný USA............slova podporovaný by asi šlo, ale tam je opravdu přímo "iniciovaný". ......zatímco aktivity severního Vietnamu na Jihu jsou sice přiznávány, ale marginalizovány a prezentovány jako přirozené a oprávněné.

Na knize je vidět, že jednotlivé kapitoly psali různí autoři, a v knize se tak zcela zbytečně opakují totožná fakta o pár odstavců dál, někdy i s jinými údaji a dokonce i výsledkem. Např. na straně 56 se dozvíme, že roku 1859 ponechala Francie v Saigonu pouze 800 mužů a Vietnamci město rychle znovu ovládli a Francie ho získala teprve roku 1861 ....... a hned na to se na straně 58 v další podkapitole dočteme, že jich bylo 700, a Vietnamci na ně nezaútočili. Kniha působí tak, že každou kapitolu psal někdo jiný a nikdo si nedal práci ji přečíst jako celek.

Kdyby si autoři alespoň přečetli knihu historika Ladislava Kudrny o Válce v Indočíně, viděli by, jak vypadá poctivá mravenčí práce historika, a také třeba to, že Ho Či Min obesílal všechny země východního bloku žádostmi o staré německé zbraně, aby nešlo vypátrat, kdo je bojovníkům dodal.

Je velká škoda, že autoři nešli do dobových zdrojů a dnes přístupných archivů, ani do dobových materiálů jižního Vietnamu, a dnešního vietnamského exilu. Povedlo se jim vydat tak akorát překlad oficiální verze dějin dle vládnoucí strany.
Je škoda, že nevěnovali větší pozornost éře prezidenta Diema, jeho okolí a elitám jižního Vietnamu a vnitřní jihovietnamské situaci, ani extrémnímu boji jižního Vietnamu o přežití, poté, co zcela ztratil podporu USA. Jižní Vietnam se totiž nezhroutil rychle, ale vzhledem k objektivním okolnostem (bez paliva, bez munice, bez náhradních dílů, rok s uzemněným letectvem, které bylo předtím 4. největší na světě, a s přídělem munice na vojáka, který vystačil na 10 minut bojového nasazení za týden) naopak spíše pozdě, respektive překvapivě statečně bojoval. A několik milionů uprchlíků dává tušit, že "strýček Ho" nebyl všemi tak upřímně milován, jak nám autoři líčí. A američtí vojáci, kteří jsou v knize vykreslováni jako chudí a nevzdělaní mladíci byli ve skutečnosti nejvzdělanější vojáci, jaké do té doby USA vyslalo do války (žádný národ neposílá do první linie samé akademiky, ale byl tam největší podíl středoškoláků - vojáci US rozhodně patřili na indočínském bojišti k nadprůměrně vzdělaným).
Kniha také dává mnoho prostoru masakrům civilistů americkými vojáky, ačkoliv se ve skutečnosti stal takový masakr pouze v Mi Lai, sice rozsáhlý, ale např. desetinový jihokorejský kontingent spáchal řádově více masakrů, a počet obětí byl v součtu také vyšší. Stejně tak se tam nezmiňují masakry provedené ostatními stranami. O tom, že tam nejsou zmíněny válečné zločiny vietnamských komunistů se asi už ani nemá cenu zmiňovat. Takhle by šlo pokračovat ještě hodně dlouho.

Kniha mě celkově dost zklamala. Verzí podle strýčka Ho vyšlo už za vlády jedné strany u nás dost. Čekal jsem, že vědecké dílo by mělo pokřivený pohled české společnosti na tuto část dějin, která byla v letech kdy se psala tato historie odkázána na verzi jedné strany, narovnat či doplnit, ale jde jen o další verzi soudruhů z Hanoje. Jedinou drobnou přidanou hodnotou je tak pohled soudruhů z Pekingu.

Po přečtení knihy jsem nelitoval, že vyšla nákladem pouhých 250 výtisků.

Komentáře (0)