Procházka s andělem

recenze

Procházka s andělem (2007) / Matematicka
Procházka s andělem
Jedna z dcer Martina Ivana Jirouse, Marta Veselá Jirousová, vydala v roce 2007 svou první sbírku básní, kterou nazvala Procházka s andělem.

Poetika jejích básní je podobná básním jejího otce, Martina Ivana Jirouse. A není se čemu divit. V době, kdy byl její otec ve vězení (tedy do jejích cca devíti let), znala svého otce právě jen z dopisů, ve kterých svým dcerám posílal básně (z nich pak později vznikla jeho sbírka Magor dětem).

Stejně jako moje nejoblíbenější básně Ivana Martina Jirouse jsou i básně Marty Veselé Jirousové stručné a pracují s náznaky. Tématem je láska mezi lidmi, mezilidské vztahy, ale také otázka viny a lítosti. Všechna tato důležitá témata jsou i podnětem pro pokusy o rozhovor s Bohem – o podívání se na svůj vlastní život, jeho radosti a starosti i očima někoho druhého, milujícího. Samozřejmě všemi těmito tématy se hojně prolínají přírodní motivy a úžas nad světem kolem sebe.

Formálně nejsou básně Marty Veselé Jirousové příliš propracované a po této stránce by se jim asi dalo ledacos vytknout, ale obsahově mě mnohé z nich velice oslovily:

Píseň

Bojím se toho všeho Pane
bojím se co je zakopané
bojím se na svých nohou stát

Moje nohy jsou tenké Pane
moje nohy jsou slabé Pane
bojím se na svých nohou stát

Bojím se velkých vášní Pane
bojím se prázdných slov ach Pane
bojím se na svých nohou stát

Bojím se kroků do samoty
bojím se kroků do prázdnoty
bojím se na svých nohou stát

Bojím se velkých chyb ach Pane
bojím se že je vyčerpané
všechno co zašlo za hranici
že už je jenom padající

Bojím se nechat stopy v písku
bojím se že se otočím
a najdu velký šedý stín


Poutníci ticha

Krajinou chodí šedé stíny
nosí si s sebou svoje viny
a přání co se nesplní

Pak bílý měsíc ozáří
škleby co mají ve tvářích
a na kolena padnou
vědí že znovu zklamou

A já Tě Pane prosím
vem si zas úzkost co nosím

Komentáře (0)

kniha Procházka s andělem recenze