Pro fanoušky Dresdena? Spíš ne...

recenze

Slaboučká knížečka s měkkou vazbou a nálepkou "pro fanoušky Dresden files" se mi na první pohled zalíbila a po přečtení pár stránek šla do košíku.
Druid jako hlavní hrdina mě zaujal a těšila jsem se na bohy a bohyně.

Co ale začíná slibně okořeněné o humor a kámoše vlkodava (miluju vlkodavy!!!), už tak slibně nepokračuje.

Několikrát za sebou se dovídáte to samé, jen od někoho jiného, akční scény zas až tak akční nejsou a následné reakce zúčastněných jsou jak na hlavu postavené.
Sem tam rádoby žhavé bohyně evidentně bez mozku a hezky seřezené v pořadníku na postel a já si říkám, kde je ta akce, to napětí, humor... no kde?

Ve finále máte půl knížky za sebou a nevíte nic nového a kroutíte hlavou nad absoruditou všeho. Ani konec už to v mém případě nezachránil.

Autor sice vytvořil celkem dobrou postavu, zajímavou zápletku, ale nic z toho nevytěžil.
Kdyby si hrdina pořád jen nepovídal o věcech které už čtenář dávno ví a jednal, hned by bylo líp. Nehledě na jeho věk, to bylo hodně mimo mísu.
Ani ostatní postavy nejsou nějak zajímavé.

Co říct na závěr? Po slibném začátku přichází sklamání a další díly rozhodně neplánuji číst.

Oficiální anotace
Atticus O'Sullivan, poslední druid, si poklidně žije v Arizoně, provozuje okultní knihkupectví a ve volném čase na sebe bere zvířecí podobu a vyráží na lov se svým irským vlkodavem. Sousedé a zákazníci ho znají jako pěkného potetovaného jednadvacetiletého Ira - ale ve skutečnosti nemá jednadvacet let, ale jednadvacet století. Nemluvě o tom, že čerpá sílu ze země, oplývá břitkým rozumem a nosí ještě břitčí meč známý jako Fragarach neboli Odpovídač.

Po tom však touží jeden pořádně naštvaný keltský bůh, který prohání Attika po celá staletí. Nyní ho konečně vystopoval a Atticus bude potřebovat všechnu svoji sílu a k tomu pomoc svůdné bohyně smrti, upířího a vlkodlačího právníka, sexy barmanky a trochu toho starého dobrého irského štěstí, aby se mu podařilo nakopat pár keltských zadků a zachránit si krk.

Komentáře (0)