„Přísahala jsem, že jej nechám zemřít ve svém náručí…“

recenze

Nadpis není klišé, ale parafráze slibu, který musela dát Jelena Sergejevna Michalu Afanasjeviči Bulgakovovi. Že se nejednalo o prázdná slova, ale o temné proroctví, se Jelena přesvědčila za dobu kratší deseti let.

Ovšem to již předbíháme. Titul nese název Deníky Mistra a Markétky, a i když mnozí znalí namítnou, že deníky psala výhradně Jelena od roku 1933, má to svůj důvod. Michail Bulgakov si totiž své deníkové záznamy vedl, ovšem spolu s rukopisem novely Psí srdce mu byly zabaveny při prohlídce bytu státní bezpečností. Byť na samotný průběh prohlídky reagoval s humorem a ironií sobě vlastní, jak vzpomíná jeho druhá žena Ljubov Jevgeňjevna, ve skutečnosti s ním událost velmi hluboce otřásla. Poté již měl strach vést si jakékoliv záznamy svých myšlenek i vnitřních pohnutek a faktem zůstává, že ve svých zápiscích byla velmi opatrná i samotná Jelena.

Michail Bulgakov byl totiž velmi nepohodlný své době, a i když byl v hledáčku samotného Stalina, a ten jej sice neposlal do gulagu jako jiné, výhod v tom nebylo žádných. Naopak. Bulgakovovy hry byly pravidelně stahovány z repertoáru, pokud byly vůbec povoleny k jakékoliv zkoušce a autor sám se potácel mezi bídou a beznadějí. Kniha obsahuje také překlady jeho dopisů, ať již samotnému nejvyššímu kremelskému vedení nebo „pouze“ pracovní korespondenci, jedná se o velmi zajímavé svědectví své doby. Prim však hrají Jeleniny zápisky. Ty přibližují každodenní život jejich rodiny (ona, Michail a její mladší syn Sergej, kterého Bulgakov vyženil). Všední starosti o živobytí jsou proloženy stavy beznaděje při každém zákazu Michailova díla.

Od roku 1933 až do 1940 Jelena zachytila většinu dnů, vyjma některých týdnů, kdy byli na dovolené nebo byla nemocná či příliš zaneprázdněná, aby vedla zápisky. To se pak snažila shrnout do několika odstavců, většinou to však vzdala.

Kniha je rozdělena na dvě hlavní části, v první části lze přečíst Bulgakovovy zápisky a korespondenci pracovní či osobní, strhující je poslední dopis z lázeňského zařízení, kde byl proveden poslední pokus o záchranu spisovatelova života. Pak již zápisky končí. Do nich vstupuje v druhé části právě Jelena a detailně, a přitom co nejobecněji, v případě zabavení deníků tajnou policí, popisuje den za dnem. Záchvaty tvořivosti a naděje se střídají se zoufalstvím zákazů. Tvůrčí atmosféra v životě manželů Bulgakovových hrála hlavní roli. Jelena byla Michailovi oporou v tvorbě a statečně jeho romány přepisovala, zařizovala smluvní administrativu a vyřizovala hovory, aby Michail musel řešit jen to neodkladné přímo pro jeho osobu. I tak toho bylo více než dost.

Deníky mapují Bulgakovovův tvůrčí život v Moskevském uměleckém akademickém divadle, tzv. MCHAT, jeho rozchod s ním a další karieru libretisty ve Velkém divadle a jeho bičování ze strany kritiků věrných sovětskému svazu a mnoho jiných ústrků. A mezi tím návštěvy, předčítání románů a her přátelům, náhle inspirace, nespočet jmen. U Bulgakovových v bytě se totiž vystřídala umělecká scéna celé Moskvy a mnoho jmen je skutečně světoznámých.

Čemuž odpovídá také poznámkový aparát k oběma deníkům, která čítá bezmála 600 odkazů na jména, události, dobové souvislosti a další zdroje. Poznámky jsou rozděleny do dvou bloků, ke každému deníku zvláště a jsou vždy až za daným deníkem, připravte si proto více záložek, protože převracet listy sem a tam budete skoro na každé stránce. Ale patří to k tomu a dá se na to zvyknout. Pokud to totiž opomenete, přijdete o celkem velké množství zajímavých informací v dobovém kontextu i navazujících dějinách.

Deníky jsou autentické, psány vždy v první osobě a odkazují na téměř kompletní Bulgakovovo dílo. Autor psal jak drama, tak prózu a onen největší román, Mistra a Markétku, tvořil dlouho a těžce. Jak se lze na stránkách deníku dočíst, čím blíže se Bulgakov blížil předčasné smrti, tím naléhavěji právě tento román psal, upravoval, přepisoval, vylepšoval… I proto jej můžeme nazvat bez okolků jeho odkazem, mnohovrstevnatostí Mistr a Markétka ukazují z autorova života více, než se na první pohled může zdát. Mezi stránkami nalezne čtenář mimo jiné symboliky autorovu obrovskou bolest a lásku ke své žene. Předobrazy Mistra a Markétky jsou opravdu velmi konkrétní.

Zápisky však odkazují i na jeho další díla, která dnes již mohou být spíše neznámá. Moliére, Puškin, Don Quijote a konečně, Batumi. Poslední hra je skutečně osudová, a i když dnes již o ní kromě skutečných zájemců o Bulgakovovův život ví jen málokdo, jedná se o hru o samotném Stalinovi. Její věhlas a náhlý výšvih autora mezi elitu vlil Michailovi novou krev do žil. O to více šokující bylo její zamítnutí.

Pak zápisky směřují jen k neodvratné smrti Bulgakova, zápiscích plných bolesti, které již Jelena nevedla sama, ale i s Bulgakovovou sestrou a dalšími ošetřujícími kolem postele umírajícího.

Je to těžké čtení. Jak z důvodu velkého množství jmen a dobových reálií a na první pohled „balastu“ všedních dnů. Může se zdát, že život manželů Bulgakovových byl jeden velký večírek, davy návštěv a nikdy nekončící večeře, opak byl ale pravdou. Michaila nesmírně trápila tvůrčí kastrace, jakou se mu režim snažil vnutit a trápení se zákazy her mu pomalu ukusovaly už tak krátký čas vyměřeného života. I když to Jelena nezaznamenává denně, postupující vrozená nemoc jejího manžela pomalu stravovala a ona začínala chápat slib, který před lety dala. Všechna zaznamená trápení se náhle ztrácejí v jediné touze, aby Michail žil, aby přišel zázrak a nemoc zmizela a její slepý muž naříkající bolestí náhle stál před ní zdráv. Byla by ochotna mu odpustit všechna trápení, všechny starosti a žít život mnohem těžší, ale s ním…

Jelena dokázala v životě zachránit mnoho, ale Michaila nakonec smrti nevytrhla. Její strhující popisy dnů až do samého koce nabízejí obraz spisovatele, který po téměř sto letech má stále co říct a jeho díla překračující dobu, která jej chtěla zadusit, změnit, udupat. Nepovedlo se jim to. Jména jeho kritiků dnes znají jenom skuteční znalci Ruska oněch časů. Jméno jejich oběti, Michaila Afanasjeviče Bulgakova však dnes znají lidé po celém světě a jeho Mistra a Markétka i další skvělá a velmi cenná díla jsou v knihách i myslích mnoha lidí. I když se kniha zdá být na čtení těžká a také je, jedná se o skvělé dílo, které ovšem vychází hlavně ze svého charakteru. Jedná se o přepisy deníků jen s drobnými komentáři v úvodu a na samém závěru. Je těžké kritizovat něčí myšlenky, pocity, závěry. Právě jedinečnost a neopakovatelnost knihy bere dech.

I když dostal Bulgakov jen krátký vyměřený čas na světě, jeho dílo už po generace rozdává radost, smích, a i když se šakali své doby snažili hodně, nikdy se jim nepodařilo jej umlčet. Naopak. Nekončící vydání jeho spisů stále nachází své nadšené čtenáře, divadelní inscenace dle jeho předloh se stále hrají. A i když se svého věhlasu nedožil a měl velký strach, že to všechno bylo k ničemu, je dnes možné Mistrovi vzkázat, že nebylo.

A patří mu velké díky za to, že to nevzdal, i když za jeho života se vše zdálo beznadějné. A to i Jeleně, která jeho dílo dokázala uchránit před světovou válkou i dalším kolem totality.

Díky, velcí manželé.

Komentáře (1)

04.03.2023

kopeceli

Michaila A. Bulgakova mám už od mládí velmi ráda, snažila jsem se přečíst vše, co u nás od něho vyšlo. Po svém oživení znalosti ruského jazyka (kvůli zaměstnání) jsem začala číst některé jeho dílo i v původním jazyce. Pak přišly děti a absence času na čtení, takže mi tento titul unikl.
Děkuji za recenzi, knihu si pořídím.