Příliv skočný, příliv mohutný

recenze

Lidé bez přístřeší, luxusní děvka pro pány z vyšších kruhů, studentka policejní akademie, pšoukající pornokrál, nechutně zazobaný podnikatel s těžebními doly v Africe. Jo a ještě třeba jeden moc krásný, exoticky vyhlížející krupiér z elegantního kasina, ve volném čase také vrhač nožů. To je jen malý výběr z postav a postaviček, s nimiž se setkáte ve Skočném přílivu.

Když už jsem u toho, zmíním ještě jednu – Norek ekvilibrista, takový ten kluzký podvodníček, co chvíli dělá to, chvíli tamto, od ruky mu jde všechno, všechno dokáže sehnat, prodat, vyměnit, ztratit. Dokonce umí odebrat vzorek DNA. Absolutně famózním způsobem, skoro potajmu, během několika vteřin.

Postavy v této knize okouzlují svou plastičností. Nevím, odkud autoři berou ty realistické detaily. Jedna možnost je, že jednoduše oplývají obdivuhodně rozvinutou fantazií. Druhá – že mají za sebou hodně divokou minulost.

Svou roli určitě sehrává i fakt, že Cilla a Rolf Börjlindovi dosud psali zejména pro film, a stihli toho opravdu hodně. Tato praxe se na svérázné formě jejich románu hodně podepsala. S výjimkou prvních pár stránek jsou zde spíš omezené popisy prostředí, zato velký prostor dostávají postavy a jejich přímé jednání, a pak – dialogy, místy jednoduše skvělé.

* * *
Abbas vyšel na verandu a Bosques jeho směrem kopl stoličku. Abbas se na ni posadil.
„To má být Dan Nilsson, komu říkáte velký Švéd?“ zeptal se Abbas.
„Ano. Viděl jste se s ním?“
„Ne. Je po smrti.“
Z Bosquesova výrazu se v té tmě u zdi nedalo moc vyčíst. Abbas viděl jen to, že se napil ze své skleničky a že cestou dolů nebyla úplně nejstabilnější.
„Kdy zemřel?“
„Před několika dny, byl zavražděn.“
„Vámi?“
Trochu zvláštní otázka, pomyslel si Abbas. Ale byl na druhé straně světa, v nějaké díře v deštném pralese, s mužem, který neměl nejmenšího tušení, koho má před sebou.

* * *
To je ten vrhač nožů. Cestou z verandy použije téměř směšný trik, aby se zbavil nepřítele a nepřišel o důležitou zásilku. Stejně to nebudete čekat. Děj obsahuje několik vážných a opravdu důmyslných zvratů, a pak také několik hravých drobností jako tenhle Abbasův únik, nebo třeba jako ten výše zmíněný odběr vzorku DNA. Je to příjemné, masivní dílo se tím odlehčilo, a zároveň to vytváří sympatický dojem, že ačkoli jsou Börjlindovi nadupaní jako agenti FBI, neberou se zas tak moc vážně.

Co zvlášť stojí za zmínku – začátek a konec. Začátek proto, že přináší neobvykle brutální scénu vraždy. Brutální asi není to správné slovo; je to nekrvavé a poklidné, v každém případě nejkrutější na světě, zvedl se mi kufr. Konec ohromí překvapením, o němž dosud přemýšlím – jestli je možné, že tohle někdo uhodne předem. Jak už jsem se chlubila několikrát, nejsem zrovna bystrá, pokud jde o předvídání zápletky, přesto mi nepřipadá pravděpodobné, že by toto vyústění nějaký čtenář mohl tušit.

Pokud se takový najde, ať mi prosím napíše do pošty, takového kámoše chci! I když to nejspíš bude total introvert a napůl autista.

Komentáře (0)