Prázdné místo

recenze

Prázdné místo - Joanne Kathleen Rowlingová

Velký román o malém městě
Po nenadálé smrti čtyřicátníka Barryho Fairbrothera zůstane Pagford v šoku. Je to zdánlivě idylické anglické městečko s dlážděným náměstím a starobylým opatrstvím, ale za hezkou fasádou zuří tichá válka.
Bohatí válčí s chudými, teenageři s rodiči, manželky s manželi, učitelé se žáky. Pagford rozhodně není tím, čím se na první pohled zdá.
Prázdné místo, které po Barrym zůstane v městské radě, se brzy stane katalyzátorem největší války, jakou město zažilo. Kdo bude triumfovat ve volbách provázených vášněmi, pokrytectvím a nečekanými odhaleními?

Pak mu jako demoliční koule projela mozkem bolest, jakou v životě nezažil. Ani nezaznamenal, že si při pádu na studený asfalt odřel kolena. Lebku mu zaplavoval oheň a krev; ta muka se nedala vydržet, jenže je vydržet musel, protože zapomnění mělo přijít až za chvíli.
Mary vykřikla... a křičet nepřestala.
... Sanitka musela přijet ze sousedního města Yarvilu a trvalo pětadvacet minut, než dorazila. Když scénu ozářilo blikající modré světlo, Barry už ležel nehybně na zemi v louži vlastních zvratků a na nic nereagoval. Mary klečela vedle něj, punčocháče na kolenou rozedrané, držela ho za ruku, vzlykala a šeptala jeho jméno.

Všichni, kteří četli Harryho Pottera, ale i ti, kterým ta slavná fantasy série o čarodějném klukovi s jizvou na čele nic neříká, jste jistě o tomto románu, který je prvotinou pro dospělé od britské autorky Joanne Kathleen Rowlingové, slyšeli. Každý, kdo v posledním (téměř) roce navštívil knihkupectví viděl výraznou žluto-červenou obálku s vytučněným jménem slavné spisovatelky, ale kdo všechno tento román četl? A komu se doopravdy zalíbil? Za mě mohu říct, že jsem od něj čekala víc. Už jen proto, že HP jsem naprosto milovala, v podstatě se na těch knížkách naučila číst, přečetla je asi pětkrát a dodnes dovedu popsat každý detail těch knih (namísto abych si pamatovala důležitější věci, jako třeba látku z dějepisu :D), jsem doufala, že ani tentokrát Rowlingová nezklame. Psala jsem o ní mnohokrát ve škole jako o své oblíbené spisovatelce a Harry Potter taky mezi mými esejemi na angličtinu našel své místo. Po přečtení Prázdného místa jsem však lehce na vážkách a trochu pochybuji, že bych při psaní nějaké slohovky zvolila opět tuto autorku...

Prvotní vlna pagfordského rozhořčení opadla a přešla v nenápadnější, ale o nic slabší pocit křivdy. Pole pošpinila a zkazila mírumilovné a krásné místo a rozhněvaní obyvatelé nepolevovali v odhodlání sídliště se zbavit. Ale revize okrsků přicházely a odcházely a reformy místní samosprávy se přes jejich území přehnaly, aniž by cokoli změnily: Pole zůstávala součástí Pagfordu. Ti, kdo se do města nově přistěhovali, se rychle dovtípili, že odpor k sídlišti je nezbytným průkazem k laskavému přijetí u skupinky skalních Pagforďanů, kteří všechno řídili.
Teď se však - po více než šedesáti letech od chvíle, kdy starý Aubrey Fawley přenechal Yarvilu ty osudné pozemky, po dlouhých desetiletích trpělivé práce, taktizování a dovolávání se, třídění informací a pronásledování podvýborů - pagfordští odpůrci Polí konečně nacházeli na vratkém prahu vítězství.

Příběh vás hned ze začátku moc neosloví, tedy u mě tomu tak bylo. V prvních kapitolách, vlastně v celé první a v polovině druhé části jsem se ztrácela v ději, neorientovala se ve jménech a vztazích mezi jednotlivými hlavními (a nebo jinými, které také hrály důležitou roli) postavami, kterých je (počítám) kolem dvaceti. Ani příběh nebyl ze začátku moc zajímavý. Barry Fairbrother náhle zemře a městečko Pagford se s různými reakcemi s jeho smrtí vyrovnává. Jeho manželka je zdrcená, Mollisonovi se z větší části kvůli politickým důvodům radují, Wallovi se se ztrátou těžce smiřují, Jawandovi pomáhají Wallovým postavit se opět na nohy, Krystal Weedonová tím ztrácí jediného člověka, který ji podporoval a spousta lidí to prostě nijak zvlášť neřeší. Nezní to moc lákavě, že?

"Ty nemáš žádný sourozence," zeptala se, "že ne?"
"Ne," odpověděl Tlusťoch a sáhl do kapsy, aby si zkontroloval, že má kondomy.
Krystal mu vrátila jointa. Příjemně se jí točila hlava. Tlusťoch zhluboka natáhl a vyfukoval kouřové kroužky.
"Já jsem adoptovanej," řekl po chvíli.
... Teď už byl pořádně zhulený. Položil ruku Krystal zezadu za krk a přitáhl si ji k sobě, políbil ji a strčil jí jazyk do pusy. Druhou rukou jí šátral po prsou. Mozek měl zamlžený a údy ztěžklé, zřejmě to ovlivnilo i hmat. Pusu měla horkou a chutnala po tabáku a marihuaně, rty suché a rozpraskané. Zbavit ji oblečení trvalo déle než minule a s kondomem to šlo ztěžka, protože měl prsty ztuhlé a zpomalené. Potom se jí omylem opřel plnou vahou loktem do měkkého masitého podpaží, až vykřikla bolestí.

Musím se přiznat, že jsem knihu četla neobvykle dlouho. Začala jsem s ní někdy v září a dočetla ji až na konci vánočních prázdnin, i když jsem posledních dvě stě stránek zhltla během pár dní. První polovina knihy mne totiž nesmírně unavovala, nedávala mi smysl a neviděla jsem v ní žádný hlubší příběh. V té druhé polovině, která se četla téměř sama, jsem se už orientovala, občas pobavila a někdy nevěřícně zakroutila hlavou, ale i tak mě nijak neoslnila. V podstatě bych to mohla shrnout (dost výstižně) slovy "Život v idylickém anglickém městečku okořeněný neobvyklým pozdvižením, úmrtími, nenávistí a volbami." Takže pokud máte chuť na filosofické dílko, nad kterým se zamyslíte a po jehož přečtení to ve vás zanechá ty správné emoce, pak po Prázdném místu rozhodně nesahejte. Mám pocit, že to ve mě právě ono prázdné místečko zanechalo....

Sukhvinder neodpověděla. Šla do svého pokoje, zavřela za sebou dveře a posadila se na kraj postele.
Co se to s tebou děje, Sukvinder?! Je mi z tebe špatně. To jsi hrdá na to, že jsi líná a k ničemu?
Co čekala? Laskavé objetí a útěchu? Copak ji Parminder někdy objímala či konejšila? To už jí větší útěchu poskytne žiletka schovaná v plyšovém králíkovi; ale touhu pořezat se a krvácet, jež se měnila v nutkavou potřebu, nemohla uspokojit za světla, když je rodina vzhůru a otec na cestě domů.
Temné jezero zoufalství a bolesti, které žilo uvnitř Sukhvinder a dychtilo po vysvobození, bylo v jednom plameni, jako by to celou dobu bylo palivo.

Mé doporučení je následující - pokud hledáte knížku, která se čte téměř sama, která popisuje všechno ze všech úhlů, ve které nechybí sex, sprostá slova, drogy, nenávist, sobeckost, okouzlení, stesk, smích a všechny možné druhy postav (od namyšlených teenagerů až po pomlouvačné babky), pak rozhodně zajděte do knihovny a tenhle tlustý knižní titul si přečtěte. Pokud se však uvedeným faktům chcete vyhnout nebo vás moc nezajímají a raději věnujete svůj drahocenný čas rozumnější četbě, pak sáhněte do jiného regálu. Zajímavé recenze jsem našla také tady a tady, jestli vás zajímají i jiné názory než je ten můj, určitě doporučuji.

Mé hodnocení:
★ ★ ★ ☆ ☆

KNIHY V MÝCH MYŠLENKÁCH:
1. Proč jsem si vybral/a právě tuto knihu?
Protože jsem fanynka Harryho Pottera, zajímalo mě, jak se Rowlingová popere s jiným žánrem než je fantasy, a taky kvůli slevě, kterou kniha na Světě knihy 2013 měla.
2. Definujte knihu až dvěma slovy (přídavným nebo podstatným).
Prázdné místo. (Já vím, že to asi zní divně, když sem napíšu jenom název. Ale vážně mě nenapadá nic výstižnějšího, protože to zanechalo prázdnotu nejen v knižních stránkách, ale i ve mně. Po dočtení jsem se cítila vážně divně, jako už dlouho ne.)
3. Definujte knihu jedním slovem (slovesem nebo citoslovcem).
Bojovat.
4. S jakou postavou bych se ztotožnil/a, případně kým bych chtěl/a nebo naopak nechtěla být.
Soucítila jsem s postavou Sukhvinder, která mi je na jednu stranu vzdálená, na tu druhou však velmi blízká. A ztotožnila bych se... asi s Tessou Wallovou, která mi přišla taková nejnormálnější ze všech hlavních postav příběhu.
5. Pokuste se v každém příběhu něco vyšvihnout, ať už je třeba i opravdu velmi špatný, najděte v něm alespoň jedno positivum.
Jako určité pozitivum, i když nevím, jestli to není zároveň i negativem, by se dalo brát vyprávění. Rowlingová má dobré nápady, jenže je často neumí řádně sepsat, ale tady jako by nevadilo, že je vše psáno narovinu, tak, jak by to lidé řekli v životě, jako by to doopravdy bylo. A potom mě potěšilo, že díky mnoha hlavním hrdinům jsem se na celou problematiku hlavní události knihy mohla dívat na věc z mnoha různých pohledů.
6. A naopak najděte jedno negativum, ale pouze jedno, cílem je uvědomit si, co Vám na knize vadilo nejvíce, nemusí to být jen chyba v knize (spisovateli) ale třeba i v chování postav.
Hodně mě štval Tlusťoch, kterého bych charakterizovala jako rozmazleného a pitomého oblíbence a zároveň postrach. V Howardu a Shirley Mollisonových jsem zase v jednom kuse viděla mé prarodiče, měli úplně stejné zlozvyky. A potom mě naštval konec. Já nevím, ale dopadlo to vážně... nečekaně a zároveň tak nějak nelogicky. Žádný závěr se nekonal.

* v článku jsou použity úryvky z knihy

Komentáře (0)