Prach, který se snáší ze snů

recenze

Tato kniha mi dala zabrat. Ne, že by se nedala číst – četla se velmi příjemně a velmi plynule. Přeložil ji Viktor Janiš a napsal autor všem dobře známého románu Mandolína kapitána Corelliho (a celé řady dalších).

Začíná to koncem viktoriánské éry a příchodem éry nové. Ta éra začne výstřelem v Sarajevu a následující Velkou světovou válkou. Osou celého příběhu je Rosie – mladá dívka, která má na frontě svého milého. A doma pak rodinu, která se snaží vyrovnat se změnami, které počátek 20. století přinesl do jejich života.

Tu knihu můžete číst jako epický milostný příběh, ale také jako společenský román o proměně. Proměně společnosti, světa, lidí. O tom, jak válka dokáže proměnit nejen ty, kteří se jí aktivně účastní, ale také všechny ostatní. Na více než čtyřech stovkách stran najdete nepřeberné množství zajímavých postav. Reverenda, který začne pochybovat o své víře. Mladou slečnu, která přišla o svého milého, a brání jí to v lásce jako takové. Váženou dámu, kterou válka změní téměř k nepoznání. Berniéres naťukl i témata jako emancipace, sociální nerovnost nebo kulturní rozdíly. Je tam toho ale mnohem víc.

Při závěrečné úvaze, jak tuto knihu hodnotit jsem rozpolcený. Srdcem chci tu knihu vynést do nebes a prohlásit ji za (další) literární událost tohoto podzimu. Rozum mi ale našeptává, že bych měl zůstat při zemi. Také proto, že příběh není dokončen; na světě je již pokračování (které v angličtině vyšlo letos) a doufám, že Viktor už pracuje na jeho českém překladu :)

Prach, který se snáší ze snů mi opravdu dala zabrat. Ne tím, že by se nedala číst, jak jsem psal v úvodu, ale množstvím emocí, pocitů a příběhů, u kterých nepochybujete, že byly na denním pořádku. Četl jsem ji výrazně déle, než jsem si plánoval, ale o to víc jsem si užil každý řádek, odstavec a kapitolu.

Berniéres napsal barevný a mnohovrstevnatý román, který určitě není "lehké čtení na deku", ale zároveň to není kniha, se kterou byste museli bojovat.

Komentáře (0)