Pozor na omrzliny!

recenze

Dokonalé ticho (2016) / Thanyss (250 views)
Pozor na omrzliny!
Místo: Aljaška. Mrazivá tundra. Nekonečné kilometry ledu a sněhu. Teploty, které při sněhové bouři klesají až pod minus čtyřicet stupňů. A k tomu všemu polární noc, jež ve vás postupně udolává naději, zda ještě někdy spatříte sluneční světlo. Samota. Odloučenost. Jen v dáli za vámi chladné modré světlomety, které vás vytrvale sledují.

Osoby: Matka s dcerou. Yasmin je cílevědomá a značně tvrdohlavá žena, která se téměř bezhlavě vrhá do ledového pekla spolu se svou desetiletou dcerou Ruby. Malá dívka navíc svět kolem sebe vnímá o něco odlišněji než všichni ostatní. Je hluchá.

Mise: Najít manžela a otce v jedné osobě, jehož všichni považují za mrtvého. Jen Yasmin a Ruby jsou skálopevně přesvědčené, že Matt nezahynul v plamenech spolu se všemi obyvateli malé inuitské vesničky a přežívá kdesi v temnotě na sněžných pláních.

Takže to by asi ve zkratce byly hlavní ingredience naší hluboce mražené krmě. Zabalte se do chlupaté deky, vyhrabejte ty nejhuňatější teplé ponožky, uvařte pár litrů horkého čaje a pusťte se do čtení.

Rosamund Luptop stvořila neuvěřitelně barvitě popsaný příběh, který více než dějem samotným vyniká právě prostředím. Vcelku brzy vám totiž začne být úplně jedno, proč se tyhle dvě derou skrz zasněženou Aljašku až někam k polárnímu kruhu. Postupně vás obklopí masy ledu a kupy ledových vloček valících se z černého nebe v nekonečném závoji. Vzhledem k odlišnosti hlavních postav můžete příběh navíc sledovat z kontrastních rovin. Pohlédněte na Aljašku očima svérázné matky, hnané slepou vírou, která se navíc nebojí ukrást obrovský čtyřicetitunový tahač a manévrovat s ním po zledovatělých cestách napříč polární nocí nebo se nechte pohltit zvláštním tichým světem hluché Ruby, v jejichž očích nabývá monochromatická Aljaška bez jakýchkoli zvuků podivné a děsivé krásy.

Dokonalé ticho má zřejmě jen jedinou vadu a tím jsou právě charaktery postav. Yasmin naprosto bez skrupulí hazarduje nejen se svým životem (což by se ještě dalo pochopit), ale zcela nelogicky do toho všeho zatahuje i svou desetiletou dceru a vystavuje ji nebezpečí, že společně umrznou někde uprostřed tundry ve sněhové bouři. Přitom si riziko celou dobu jasně uvědomuje! No a Ruby? Na svůj věk neskutečně přemoudřelá mladá dáma, jíž se v hlavě kolikrát honí myšlenky dospělé ženy, aby se za pár okamžiků chovala až přehnaně hystericky nebo absurdně odvážně.

Ale víte co? Ono to vlastně zase až tolik nevadí a v celkovém součtu to ruší jen minimálně. Autorka totiž exceluje naprosto neuvěřitelnou atmosférou, která postupně houstne, až budete mít pocit, že se ty tuny sněhu navalily k vám do obývacího pokoje a pomalu se vás snaží pohřbít ve své ledové náruči. Zápletka jako taková je osekaná na samou dřeň a i když je vám sem tam naznačeno, že se za tím nešťastným požárem, který donutil matku s dcerou hledat otce v pustinách Aljašky, skrývá nějaké větší svinstvo, nemáte přílišnou potřebu ono tajemství rozkrývat. Dokonalé ticho je totiž kniha, v níž nejde o závěrečné rozuzlení, ale právě o tu cestu k cíli.

Skutečně se Matt skrývá někde na ledových pláních a čeká na záchranu? Nebo našel svou smrt v plamenech? A co vše číhá ve tmě na ženu, která neváhala vyzvat na souboj mrazivou přírodu spolu se svou malou dcerou?
Zjistěte si to sami…


Dýchá se hodně špatně, v plicích se mi rozlézají mravenci, takže už v nich nezbývá prostor pro vzduch. Blíží se k nám obluda složená z chladu, tvrdá jako kraj chodníku, a prořezává se k nám přes čelní sklo a dveře a okénka a jedinou zbraní, která na ni platí, je teplo, jenomže to tu nemáme. Snažím se tancovat, abych tu obludu zahnala, a držím se přitom mamčiny ruky, ale dál už tancovat nemůžu, nohy se mi nechtějí hýbat. Obluda se ke mně přibližuje a cení na mě zuby, ostré jako břitvy, jichž má několik řad, a chystá se mě roztrhat na cucky a já znakuju mamce: „Pomoz mi!“ a ona nastartuje motor. Teď hned.

Komentáře (0)

kniha Dokonalé ticho recenze