Poprvé s Keplerem - Hypnotizér

recenze

Po Larssonově Mileniu a celé kompletní řadě Harry Holea od Jo Nesba (už se těším na 12. knihu - Nůž) jsem se pustil do další severské "řady" Larse Keplera.
Všude jsem četl na jejich knihy jen samou chválu. Tak jsem se těšil a pořídil si první kousek - Hypnotizéra.
Musím říct, že hned po prvních stránkách jsem měl problém se stylem, s formou. Kniha se vyvíjela celkem dobře, se stylem jsem se, ač nerad, smířil a četl dál. V momentě, kdy to začalo mít nějaký spád a příběh se "rozjížděl" celé se to posunulo o deset let zpět a dostalo se to do, pro mě dost nezajímavé, pasáže o průběhu hypnózy, pacientech a Erikovi, který se dostal do situace, kdy mu nejdřív vedení nemocnice naprosto věřilo a schválilo grant a pak nepochopitelně vše zase zrušili. Logicky uvažující člověk by jen použil natočené pásky ze sezení a bylo by všem jasno. Spousta věcí začala být nějak míň pochopitelná a když se příběh posunul zase zpět do přítomnosti, vše šlo nějak ráz na ráz, vše bylo najednou jasné. Jedna z hlavních postav knihy, se kterou to vlastně začalo, Josef Ek, se z knihy úplně vytratila. A samotný konec, nějakých posledních třicet stran mi přišlo, jakoby to psal nějaký školák. Myslím, že v našich českých literárních soutěžích by to napsali autoři mnohem lépe. jak vývoj děje, tak samotné uchopení textu.
Hlavní postava, detektiv Joona Linna se v knize v podstatě nepředstavil, což mě mrzelo ze všeho nejvíc.
Ještě se vrátím ke stylu knihy. Tato forma mi připadá, jako komentovaný děj sportovního zápasu. Pokud by to byla audiokniha, zcela jistě bych se tomuto pocitu neubránil.
V níže čtených recenzích tady se píše, že další knihy od této dvojice jsou mnohem lepší, propracovanější a tak Larse Keplera úplně nezatracuji a brzy sáhnu po dalším.
Hodnocení této knihy vidím objektivně na dvě až tři hvězdičky, něco mezi.

Komentáře (0)