Poirotova malá prasátka a já

recenze

Pět malých prasátek (2011) / LibraryGirl
Poirotova malá prasátka a já
První z pěti prasátek se na trh směle vydalo...
A to druhé prasátko zase doma zůstalo
Třetí malé prasátko mělo všeho dost a dosti
A co čtvrté prasátko? Ať prý se jen postí
Páté z nich se nakřičí až k zlosti


Další detektivní příběh, ve kterém vystupuje slavný detektiv Hercule Poirot. V tomto případě za ním přišla mladá žena jménem Carla Lemarchantová, která chce vědět více o svých rodičích, hlavně o své matce a vraždě jejího otce. Její matka Caroline byla před šestnácti lety uvězněna a odsouzena za vraždu svého manžela, malíře Amyase Cralea. Caroline nechala své dceři dopis s vysvětlením, že vraždu nespáchala. Carla chce tedy zjistit pravdu, kdo vraždil? Nenapsala Caroline dopis jen, aby ulehčila svému svědomí a uchlácholila dceru? Mohla být Caroline opravdu nevinná?

Amyase Crale byl slavný malíř a jeho ženou byla Caroline. Byl to člověk, který miloval život, ale ještě víc malování, pro malbu žil i dýchal. Nic pro něho nebylo víc. Měl několik milostných pletek, většinou se svými modelkami, které maloval. Caroline mu tuto „zálibu“ tolerovala, ale nikoli v tichosti. Dost se kvůli tomu hádali, vědělo to celé jejich okolí – Amyasův nejlepší přítel Philip Blake, Philipův starší bratr Meredith, modelka Elsa, Carolinina nevlastní sestra Angela nebo vychovatelka Cecilia Williamsová. Každý z těchto lidí, měl svůj důvod, proč Amyase nemít rád – ale vražda? Kdo měl „správný“ motiv takovou věc Amyasovi udělat?

Hercule Poirot se tedy ujímá záhady a pátrá v minulosti. Jak to tedy tenkrát bylo? Postupně navštěvuje několik postav – přes právníky, notáře, komisaře. Všichni odrazují Poirota od zkoumání minulosti. Chtějí, aby nechal vše tak, jak to bylo. Důkazy byly jednoznačné. Caroline byla přece usvědčena, to stačí. Ale to by nebyl Poirot, aby se v tom nevrtal, když už za ním přišla taková krásná odhodlaná žena, která si chce vyřešit minulost, aby mohla šťastně prožít budoucnost po boku svého snoubence Johna Ratteryho.

Je hezké vidět, jak si Poirot nenásilně prosazuje svou. Přemluví těch pět lidí, kterých se onen osudný den týkal, ať vylíčí, jak se to tenkrát vlastně stalo. Každý z „pěti prasátek“ napíše několik listů papíru, ale jen jedna mohla mít takový důvod, aby vraždila.

Byl to pěkně postavený příběh, ani chvilku jsem se nenudila. Vraha jsem opět neodhadla správně. Agatha mě vedla hustým lesem, ale najednou se objevilo slunce. Jen mě zaskočilo, že tu Poirot neměl tolik prostoru, kolik bych čekala. A trošku mi tu chyběl Arthur Hastings. Ale jinak je to celkem několik málo negativních drobností a na celkové hodnocení neměly vliv.

Doporučuji a vzhůru za dalším skvělým příběhem od Agathy!

Komentáře (0)

kniha Pět malých prasátek recenze