Poetika slova a života

recenze

Strážce nádrže (2018) / Medvědářka
Poetika slova a života
Strážce nádrže Jiří Smrček dostane za úkol vybrat svého nástupce. Svůj úkol bere nadmíru vážně a zodpovědně. Píše o tom pak dopisy panu generální řediteli a jeho choti. Z jeho dopisů se dozvídáme o jeho životě a i o lidech v jeho okolí. Při tom sledujeme i jeho hledání toho pravého, kdo jej nahradí. Jenže jde to vůbec? Najde se někdo takový, kdo by vyhovoval potřebám jeho Magdy?

Útlá kniha nám přináší poetický příběh jednoho starého muže z pera vynikajícího muže, kterého není snad třeba moc představovat. Pan Zdeněk Svěrák je u nás legendou a to nejen na poli filmovém nebo divadelním. Jeho tvorba je rozličná a dokáže okouzlit každého. Ať už se jedná dospělého nebo i malého prcka. Ostatně i v této knize dokázal, je ještě stále existuje to pravé člověčenství.
Seznamte se tedy s Jiřím Smrčkem. Bývalým učitelem a nyní ochráncem vodní nádrže Magda. Poznejme z jeho dopisů půvab okolí a lidí z jeho blízkosti. Zavzpomínejme na veselé stránky jeho života. Poznejme hořkost, která se sem tam objeví. Celé se to však nese v duchu toho, že se nesmí zanevřít na svět, i když vás zkouší. Pohled, kterým se díváte na svět, se vás odráží jako obraz na hladině.

Kniha si mě získala hned v několika rovinách. Bylo to zábavné a při tom občas smutné. Moc mě třeba potěšila vzpomínka na našeho presidenta Havla. To jsem byla dojatá až na půdu. Řvala jsem smíchy, když se popisovala návštěva u lékaře, kdy si autor neváhal udělat legraci z tak vážné procedury jako je kolonoskopie.
Kniha má v sobě sílu. Sílu života a to se v dnešní době opravdu cení. Proč psát pořád jen vraždách a potocích krve, když to jde i jednoduše? Stejně jednoduše jako u téhle knihy, kterou u mě Cosmopolis opravdu zabodovalo. Knihu provází i pár ilustrací z pera Zdeňky Huškové, které dokreslují celkové kouzlo knihy.

Komentáře (0)

kniha Strážce nádrže recenze