Podivuhodné a krásné soužení jedné okřídlené slečny

recenze

Podivuhodné a krásné soužení Avy Lavender (2014) / Rinoa18

Již úvodní upoutávky nám slibují příběh o dívce, která se narodila s křídly. O to větší překvapení pro čtenáře může představovat skutečnost, že to naše opeřená hlavní hrdinka (coby vypravěčka) vzala od trošku jiného konce. Na necelých 300 stránkách se autorka pokusila nastínit román o čtyřech generacích a pokrýt tak skoro šedesát let - od počátku 20. století. Jak se jí to povedlo? Pojďme se podívat…

Na úplném začátku stál jeden mladý francouzský pár. Jistý pan Beauregard Roux, ve zdejší vesničce uznávaný frenolog, se jednou rozhodl, že svou rodinu vezme do Ameriky. A tak se také stalo. V zemi svobody ovšem živitel pěti hladových krků zjistil, že zkoumání souvislosti stavby lebky s charakterovými vlastnostmi asi moc uznávané povolání není. Měl proto problém se o svou ženu a čtyři děti postarat, takže v těch dobách rodina zažívala hodně krušné časy.

Věřte tomu nebo ne, ale bude to chtít notnou dávku odvahy po této knize sáhnout. Musím přiznat, že jsem snad nikde jinde nezažila na prvních padesáti stranách tolik vyvražďování, zasebevražďování a různých dalších úmrtí za těch nejpodivnějších okolností. Jistou roli v tom hráli i duchové, takže jsem měla docela krušné sny. Důležité na tom ovšem je, že po důkladném popisu osudu jak rodičů, tak oněch čtyř dětí, se náš pohled podrobněji zaměří na Emilienne - čtvrtou ze sourozenců. Ta se po několika neúspěšných vztazích (nebudu prozrazovat, jak skončily - byl to ale masakr!) rozhodne provdat za někoho, na kom jí vlastně vůbec nezáleží. S Connorem Lavendrem se později přestěhují do podivného domu v Seattlu a založí tam vlastní rodinu. Tehdy se narodí máma Avy.

Sledujeme další osudy. Zdá se, že v knize neexistuje hrdina, ke kterému život nebyl až příliš krutý. Avyna máma Viviane je stejně zvláštní osobou, jakou je i její matka. Má takovou zajímavou schopnost - podle čichu dokáže odhadnout, zda se blíží nějaká pohroma, jaké srdce má daný jedinec a podobné věci. Ocitáme se zkrátka ve světě, kde se hranice mezi nadpřirozenem a pověrami stírají. Viviane je už odmalička zamilovaná do Jacka. To jemu porodí dceru a syna. Oba přicházejí na svět v roce 1944.

V tu chvíli Viviane Lavenderová milovala Jacka Griffitha dvanáct let, většinu svého života. Kdyby láska byla těsto, dalo by se z ní upéct 4 745 koláčů. Kdyby ji chtěla zavařit, potřebovala by 23 725 sklenic a nálepek a sklepení, které by se táhlo pod celou Pinnacle Lane.
Kdyby ji měla vypít, utopila by se v ní.

Malá Ava to nemá moc jednoduché už odmalička. Jako dívka, která se narodila s křídly, nemůže chodit do města a mezi lidi. Má jen dva kamarády. Ještě hůř je na tom její bratr Henry, který do svých téměř patnácti let vůbec nemluví a přijde mi, že je postižen jakousi těžkou formou autismu. Oba sourozenci jsou velmi zvláštní. A dovedete si představit, jak lidé dokážou přistupovat k něčemu, co nechápou. Znamená to ale, že ani tyto dva jedince nemůže potkat štěstí?

Vím, že tato recenze měla být především o Avě, ale nechci prozrazovat mnoho, protože téměř polovina knihy pojednává právě o rodinné historii. Můžu vám ale slíbit, že o spoustu zvláštních zážitků je zde postaráno. Krom toho, že si procestujete část Francie a Ameriky, budete moci nahlédnout i do mechaniky různých zvyků a pověr, kterých se zde nachází vskutku požehnaně. Jen vám doporučuji, abyste si příliš nepřipouštěli k srdci postavy, protože pravděpodobně dřív nebo později stejně zemřou. I když… nechte se překvapit…

Dlouho jsem rozmýšlela nad celkovým hodnocením. Po stránce jazykové a co se výstavby textu týče, tam nemám co vytknout. Jisté události mi ale zanechaly "brouka v hlavě". Doslova. Je to hodně zvláštní čtení a jako takové dokonale plní svůj účel. Některé věci tedy nemusí dávat smysl. Označení magický realismus je ovšem pro toto konkrétní dílo docela silné slovo. A když opomineme ty podivné události a zvláštní schopnosti postav, hlavním tahounem tak jako tak zůstává množství milostných zápletek a láska samotná. Možná bych ocenila větší zaměření přímo na naši hlavní hrdinku, ale chápu, proč to autorka napsala tak, jak to napsala. Osobně bych do podobné knihy už asi nešla, ale jak se říká - zkusit se má všechno.

Zdroj: stripkypribehu.blogspot.cz

Komentáře (2)

Přidat komentář

---