Když si člověk uvědomí, o co vlastně přichází, až když je nejhůř…

recenze

Moje všechno (2016) / Rinoa18 (355 views)
Když si člověk uvědomí, o co vlastně přichází, až když je nejhůř…
Titul Moje všechno láká příslibem silného příběhu, při kterém dle očekávání a zaměření na konkrétní cílovou skupinu zapláče nejedna citlivá duše. Díky umně zpracované anotaci a naprosto nádherné obálce jsem těmto lákavým osidlům neodolala a ráda se nechala chytit také. Zde je moje recenze.

Hlavními hrdiny naší knihy jsou Hana a Tom, mladý manželský pár, který už si prošel lecčím. Během společně prožitých let se především kvůli nadměrnému pracovnímu vytížení zvládli vzájemně odcizit a změnit tak, že se tento rozdíl zdá být nepřekonatelným. Nicméně v momentě, kdy se Hana konečně rozhodne učinit ten konečný krok a svého manžela opustit, stane se něco neočekávaného… najde ho zhrouceného na podlaze jejich ložnice.
Diagnóza: mrtvice s výsledkem ochrnutí levé poloviny těla.
Prognóza: nejistá.

Tom končí na vozíku. Hana bezmocná. Chtěla by cestovat, učit v zahraničí a zase začít žít… copak by ale bylo správné manžela v tomto stavu opustit? A opravdu je ochotná pro něj podstoupit tuto oběť, když už se vlastně ani neznají? Co když se ale už nikdy neuzdraví?

Hana má po náladě. Kavárna je plná lidí, kteří překypují energií a vesele se smějí, a Tom v jejich přítomnosti vypadá menší. Smutnější. V nemocnici splývá s okolím, ale tady si ho každý všímá. Pohled všech na něm spočívá trošičku moc dlouho, než ucuknou očima a stáhnou ústa do napjaté čárky soucitu. Pak přidají do kroku, rychle se vzdalují od Tomovy tragédie a unikají zpátky do svého života – strávit večer v hospodě, vyzvednout děti nebo si připravit prezentaci na druhý den do práce.
Tom nemá kam uniknout.


V návaznosti na svou tragédii si i Tom uvědomuje, jak se během posledních měsíců choval. Pravdou zůstává, že práce advokáta je ve chvíli, kdy si chcete udržet pozici, velmi náročná. A tak není divu, že když se kvůli práci nedostaví ani na oslavu jejích třicátých narozenin, provede Hana něco, co by jinak nikdy neudělala. Co když to ale byla chyba? Co když se nakonec všechno změní? Odpověď už si budete muset najít sami.

Abych pravdu řekla, asi první polovina knihy na mě působila tak nějak zrychleně. Autorka se skutečně nad ničím moc nepozastavovala a vzala tu mrtvici, změny postojů a chování postav (především Hany) docela hopem. Bylo poznat, že měla jasnou představu, jak se příběh má dále vyvíjet, ale zároveň to působilo trošku osnovitě a okolnosti oné příhody docela nepropracovaně. Nicméně to o poznání zlepšovaly pasáže, které se v podobě retrospektiv vracely do minulosti. Tyto úseky se pak střídaly s přítomností. V jedné chvíli jste mohli sledovat Toma zápasícího se svým postižením, v té druhé pak Toma jako svobodného studenta, následně zadaného studenta a nakonec jako pracujícího manžela. Díky tomu vlastně máme pokryt vznik, rozkvět i úpadek celého vztahu ústředního páru.

Aby toho ale nebylo málo, setkáte se tu také s několika vedlejšími postavami a jejich více či méně obtížnými úděly. Poznáte například Tomovu sestru, jeho těžce nemocnou maminku nebo Haninu věčně nespokojenou mámu. Autorka vše popisuje z pohledu třetí osoby, četba rychle utíká, za dva večery máte hotovo.

Podtrženo sečteno, máme tu milou a oproti očekávání poměrně oddechovou knížku, které ale přece jen trošku chybí takový ten punc „ždímače emocí“. Celková propracovanost charakterů hlavních hrdinů a jejich proměn také mohla být vyladěnější. Věřím ale, že si kniha své příznivce i navzdory drobným chybkám najde a třeba ještě na poslední chvíli potěší někoho pod stromečkem.

Zdroj: Střípky příběhů

Komentáře (0)

kniha Moje všechno recenze