Podaří se překonat Vzdálenost mezi námi?

recenze

Sedmnáctiletá Caymen pracuje v obchodě s porcelánovými panenkami a tajně se posmívá pracháčům, kteří k nim chodí nakupovat. Do chvíle, než se v krámku objeví Xander Spencer, který se jako typický boháč nechová. Je ale opravdu jiný, nebo by si to Caymen jen ráda myslela?

Xander se vrací do obchodu, nosí jí horkou čokoládu, doprovází ji do školy a netrpí manýry bohatých lidí. Jenže Caymen ví, že jakýkoliv vztah mezi klukem z milionářské rodiny a chudou holkou, co se obléká v sekáči za pár babek, vlasy si stříhá doma a bydlí ve stísněném bytě nad obchodem, je nemožný.

Caymen žije nudně a stereotypně. Má jedinou kamarádku, nikam nechodí, nemá žádné koníčky a všechen čas tráví za pultem obchodu s panenkami. Netuší, co by chtěla v životě dělat - jediné, co ví, že nechce prodávat panenky, ale zároveň ví, že přesně to ji čeká, protože obchod její mámy se ocitl ve finanční krizi. Přitom po ničem netouží víc, než opustit obchod s panenkami a žít si svůj vlastní život. Xander taky netuší, co chce dělat - jediné co ví, že nechce převzít rodinné hotelové impérium. S Caymen tak naplánují jakési kariérní dny, kdy se snaží přijít na to, co by jim v budoucnosti šlo a co by je bavilo ať už se to týká focení nebo kopání hrobů...

Caymen je sarkastická, má suchý smysl pro humor, porcelánové panenky jí připadají děsivé a ve svém životě se cítí jako uvězněná, ale své pocity pečlivě skrývá. Navíc její máma nesnáší bohaté lidi, takže před ní musí tajit své přátelství s Xanderem, i když to není typický zbohatlický nafoukanec, ale milý a sympatický kluk.

Kasie Westová píše lehce a čtivě, takže knihu zhltnete na jedno či dvě posezení. Jedná se o příjemně pomalou romantiku, která se vyvíjí z nečekaného přátelství až k romantickým citům. Nechybí tajemství, předsudky, třídní rozdíly, problémy s rodiči, hledání sama sebe a touha vymanit se z vleku rodin a jejich očekávání. Předsudky Caymen i její mámy vůči boháčům mají hlubší kořeny v jejich minulosti a to, že jsou chudé, je popsáno poměrně věrohodně. Kasie Westová také dobře vystihla Caymeniny citové kolotoče, takže se v jejích úvahách, domýšlení a pochybách pozná nejedna (nejenom) -náctiletá čtenářka.

Vzdálenost mezi námi je - podle toho, co se mi podařilo zjistit - teprve autorčinou druhou knihou a její první contemporary, která v originále vyšla už v roce 2013. To vysvětluje, proč mi kniha přišla jako takový pokus o westovku. Příběh je sice čtivý, ale ještě nepropracovaný a nedotažený. V knize se objevuje náznak potencionálního milostného trojúhelníku, závěrečné odhalení je všelijaké a hodně věcí zůstává nevysvětlených. A Caymenin suchý humor tomu moc nepomáhá, protože vám chvíli připadá, že mluví o voze a druhý o koze.

Takže za mě pořád zůstává nejlepší knihou od Kasie Westové P. S. Líbíš se mi a následně pak Náhradní kluk. Vzdálenosti mezi námi pro mě chybí typické kouzlo westovek, ale pořád spadá v žánru young adult contemporary zařadit do lepšího průměru.

Komentáře (0)