Piers Torday - Poslední divočina (#1)

recenze

Hraju si nervózně s hodinkami. Generál na ně podezíravě kouká.
*Co je to za kouzelnou věcičku?*
*Ukážu ti to.*
Myslím, že si ještě pamatuji, které tlačítko aktivuje fotoaparát, a tak nasměruji zápěstí na švába. Lehké zabzučení a záblesk se odrazí od skleněných zdí. Generál odtrhne hlavu od náhlého jasného světla a ostatní přeběhnou do rohu.
*Bylo to opravdu nutné?* zeptá se.
Jsem jen rád, že ten foťák pořád funguje. Podívám se na fotku. Teda pokud můžu nazývat detail rozmazaného švába , napůl bíle osvíceného bleskem, fotkou.
(str. 45)

*Něco málo k příběhu*
Příběh Kestera je neuvěřitelně čtivý a napínavý. Dozvídáme se o tom, jak to funguje na Akademii Spektrum, jak se do ní Kester dostal či s jakými dalšími dětmi tam je. Důležité ale je, že Kester nemluví. Slovíčka a věty si procvičuje v duchu a mluví tak jen na zvířata. Tedy na ty, která zbyla. Na havěť. Ale to bych vám prozrazovala moc spoilerů a to nechci, protože tato kniha si to nezaslouží. Její příběh je neobvyklý a promyšlený. Piers si dal práci s Kesterovou postavou i s ostatními a vytvořil příběh, kdy má malý kluk šanci zachránit poslední zbylá zvířata na Ostrově.

*Postavy*
Mimo Kestera, chlapce, který celý příběh vypráví, a který dokáže mluvit se zvířaty, se setkáváme s Generálem, švábem, který je neskutečně panovačný a pořád mu udílí nějaké rozkazy - podle toho ho Kester pojmenoval Generál. Pak je tu hejno holubů, které mu pomohlo dostat se ze Spektra a Paroháč, jelen, který je poslední svého druhu a udělá cokoliv, jen aby Kesterovi pomohl. Dalším členem výpravy se stane malé, velmi sebevědomé Vlče a následně výstavní domácí kočka, která je mazlíčkem neohrožené dívky Polly. V neposlední řadě se Kester setkává s polní myškou nebo s říčními hady a lidmi, které by Kester nejraději nikdy nepotkal.

*Pocity, dojmy a doporučení*
Když jsem si přečetla anotaci, měla jsem o knize jistou představu a těšila jsem se na její příběh. O to víc mě ale překvapilo, když jsem se začetla a zjistila, že je vlastně naprosto jiná, než jsem očekávala. A dokonce LEPŠÍ! Příběh, který je popsán v anotaci je jen ZRNÍČKEM toho obrovského a promyšleného příběhu! Nejen, že Piers do detailů vytvořil postavu Kestera, ale ani nezapomněl na jednotlivé postavy. Každá je JEDINEČNÁ a NEZAMĚNITELNÁ.
Příběh mě příjemně překvapil. Řekla bych, že se klukům od jedenácti let bude líbit, ale musí mít jistou představivost. Není to jen o tom, že Kester mluví se zvířaty a že je musí zachránit. Je v tom to, před čím je musí zachránit. Skoro bych řekla, že je to dětský sci-fi/fantasy dystopický příběh. Samozřejmě, že kniha není určená jen klukům, děvčata si ji určitě taky ráda přečtou. :) A dokonce i dospělí!
Dlouho jsem nenarazila na tak originální dětskou knížku. Samozřejmě kniha o Allie Finklové od Meg Cabot je vtipná a je určená holkám, nebo kniha, kterou jsem recenzovala nedávno - Elyonova země. Ta je také napínavá a nevšední, ale současní autoři zapomínají, že dívky čtou mnohem více, než chlapci a je jim prakticky jedno, jaký příběh si přečtou. Ale kluci jen těžko budou číst knihu, kde je hlavní hrdinka holka. Tedy především ne ve věku od těch devíti let. Proto se mi líbilo, že Poslední divočina je psaná Z KESTEROVA POHLEDU, navíc je akční a napínavá a není to jen příběh o tom, jak kluk umí mluvit se zvířaty. Pro mladší čtenáře to nejspíš ani nebude takové oddechové čtení jako pro mě. Já si tu knihu užívala a nebyla to pro mě jen pohádka před spaním.
Jestli tak POSLEDNÍ DIVOČINU dětem DOPORUČUJI? ANO! Je vtipná, napínavá, tajuplná, občas skoro strašidelná a je ÚŽASNÁ! Myslím, že si ji vaše děti i vy oblíbíte! :)

Stefanie G.

Původní recenze na stefanie-g-books.blogspot.cz

Komentáře (0)