Prozřetelnost

recenze

"Udělám, co bude třeba, Nino. Jestli chceš odejít, odejdeme. Jestli potřebuješ víc důvěrnosti, budu se s tebou milovat. Dám ti, cokoli budeš chtít. Vzdám se všeho, co mám. Vzdám se své rodiny. Můžeme teď nastoupit do auta a jet - ani se neohlédnu. jen o tohle mě nežádej. Nemůžu to udělat. Nemůžu..."
- Prozřetelnost, str. 353

Láska až za hrob
Jamie McGuire to prostě umí. Přesvědčila jsem se o tom v Krásné katastrofě i v Učiněné katastrofě a následně i při čtení Červeného vrchu, který byl opravdu úžasný! Od Prozřetelnosti jsem tudíž očekávala stejnou kvalitu...
Nina právě přišla o svého otce a je z toho velmi zdrcená. Měli k sobě blízko a jeho smrt ji zasáhla o to hlouběji. Když si k ní po jeho pohřbu na autobusovou lavičku přisedne naprosto okouzlující cizinec Jared, ještě netuší, že jí to obrátí celý její dosavadní a poklidný život naruby. On se v její blízkosti začne objevovat čím dál častěji a ona ho stále očekává. Když se ale na scénu připlete Ryan, její spolužák, který o ni má očividný zájem, vzniká jakýsi trojúhelník. Ale i přesto Nina ví, že Jared je ten jediný. A i když se dozví jeho děsivé tajemství, nehodlá ho opustit.
Kniha je od začátku skvěle nabitá energií, má spád a Jamie mi zase dokázala, že ví, jak čtenáře donutit k tomu, aby její knihu prostě četli. Bavilo mě pozorovat, jak se vztah mezi Ninou a Jaredem rozvíjí, a jak se do všeho připlétá Ryan. A když Nině bylo odhaleno to nadpozemské tajemství, v duchu jsem za Jareda jásala.
Jenže od půlky se to začalo tak nějak kazit. Stále dokola se opakovaly situace řešení Jaredova a Ninina vztahu, jejich společného bydlení a podobně. Bylo to unavující. A kdyby kniha nebyla tak dobře a čtivě přeložená, nejspíš bych ji v tu chvíli odložila. Bylo to jedno velké klišé. Navíc Nina mi začala lézt na nervy ještě víc, než předtím. Skoro bych řekla, že se stala snad jednou z nejhorších hlavních hrdinek, na které jsem kdy narazila. Mrzelo mě to. Protože vím, že Jamie dokáže příběhy udělat napínavější. Chyběly mi akční scény. Chybělo mi napětí. Jednu nebo dvě kapitoly bych dokonce celé vystřihla.
A když už jsem u kapitol, byly neuvěřitelně dlouhé. To byl také jeden z těch záporných bodů. Ano, byly čtivé, ale nesnáším, když knihu musím zavřít a nemám dočtenou kapitolu. A tady jsem to tak musela dělat opravdu často.
I přesto, že mě hloupost hlavní hrdinky nepřestávala překvapovat, musím říct, že postavy Jareda a Ryana byly velmi dobré. Svým způsobem si byli podobní a přece byl každý jiný. Co jsem ale oceňovala, byly postavy Nininých kamarádek Kim a Beth. Kim měla úžasně proříznutou pusu a nebála se nic říct přímo. A Beth Ninu stále naváděla správným směrem. Další skvělou postavou byla Claire. Bez ní by byl příběh o poznání nudnější.
Závěrem? Byla jsem zklamaná, to ano. Ale pořád trvám na tom, že to bylo McGuirovsky magické. I když jsem nadávala a dívala se, kolik stran ještě musím přečíst, aby ta šílená kapitola byla už za mnou, nepřestávala jsem číst a chtěla jsem vědět, jak to dopadne. Potřebovala jsem to vědět. A o tom knihy a příběhy jsou. Jamie prostě čtenáře u svých knih tak nějak umí udržet. Vím, že se najdou ti, kteří se mnou nebudou souhlasit, ale já si stojím za svým. Sice přemýšlím, jestli se pustit do druhého dílu, jelikož Prozřetelnost si u mě vysloužila 3,5 hvězdičky jen díky čtivosti, nicméně na další Jamiinu knihu si ráda počkám, stala se pro mě jednou z těch autorek, na jejichž knihy nikdy nezanevřu.

3,5*

Recenzi i s playlistem najdete na stefanie-g-books.blogspot.cz

Stefanie G.

Komentáře (0)