Kateřina Petrusová - Nepřítel mého nepřítele

recenze

Nepřítel mého nepřítele (2013) / Stefanie G. (306 views)
Kateřina Petrusová - Nepřítel mého nepřítele
"Roberte, tohle je vážně práce na hovno," oznámil mi Johnny. Hrklo ve mně. "Poslední dva dny jsem strávil v autě v jednom oblečení. Jsem fakt nasranej, nevyspalej, Sue mi nechala v hlasovce velice nehezký zprávy, takže jí budu muset koupit něco hodně drahýho. A ještě ke všemu jsem tu s nadrbaným Giuntou, kterej kňučí, že chce zpátky do azyláku. Řeknu ti... Příště se na jakoukoliv ženskou, co tě bude mít za úkol zabít, ale pak si to rozmyslí, totálně vyseru. Přísahám."
- Johnny k Robertovi, Nepřítel mého nepřítele, str. 138

Robert nebo Bobby?
Kateřina Petrusová má opravdu dar vyprávění a úžasný talent. Nepřítel mého nepřítele byla již druhá kniha, kterou jsem od ní četla, a rozhodně mě nezklamala.
Tentokrát se v příběhu nevěnuje osudu Michaela a Paige, ale druhému Bavettovi – Robertovi a Joaně, které drogový boss, Toro, unesl dítě, a žádá po ní, aby mafiána Roberta zabila. Jen tak dostane svoji holčičku zpět.
Joana se nechá dobrovolně zmlátit a přijímá novou identitu – Jane, týrané ženy v domácnosti, která jde hledat útočiště do azylu, který patří právě Bavettovým. Na akce v terénu a změny osobností je jako bývalá policistka zvyklá. Navíc při představě její dcery kdo ví kde, je schopná se do role vžít víc než kdokoliv jiný. Děsí ji, jak sama uvažuje nad tím, jak onoho Roberta Bavettu zabije, kdy k tomu dojde, a jak má proboha splnit Torův úkol – nejdříve se k němu dostat blíž jako jeho asistentka a pak zakročit. Jenže tato možnost se jí naskytne dřív, než si myslí. Ale s ní přijde i otázka – je Robert Bavetta opravdu takové zlo, jak jí Toro navykládal? Kterému z nich má důvěřovat?
Musím se přiznat, že i když se mi příběh jako celek líbil, na začátku mi dlouho trvalo, než jsem se do něj začetla. Chyběl mi vtip a nadsázka. Chápala jsem, že by se to do takto traumatického příběhu těžko zasazovalo, ale i přesto… Jo, mi prostě tolik nesedla. Naštěstí se to brzy otočilo a já příběh doslova hltala. Jenže zase jen do určité doby. Pak přišly scény a zápletky, které pro mě byly zdlouhavé. Ano, byly pohodové a do příběhu patřily, ale já už prostě chtěla vědět, co se bude dít dál a né se tímhle zdržovat. :)
Co se mi ovšem líbilo moc, bylo využití dvojího pohledu na příběh – Joanin i Robertův. Katka se dokonce snažila i o „chlapskou mluvu“, ale občas to bylo až příliš sprosté a přehnané. Nevadilo mi to, to ne. Jen jsem si to prostě uvědomovala. A to stačilo. I přesto jsem to oceňovala. Stejně tak jako využití již známých postav z předchozího dílu. Ať už se jednalo o Johnnyho nebo Kobru, Henryho, Theresu či dokonce o Michaela a Paige! Obzvlášť z těch dvou jsem byla nadšená! I když mi přišli trošku jiní, než jsem si je pamatovala. To ale nebylo na škodu. J Také se objevily i postavy nové – například ruský podrazák Volkov, Toro nebo malá Amy, dcera od Jo, která rozhodně neváhá a Roberta v cuku letu přejmenovává na Bobbyho (oni přece jednoho Roberta ve školce taky mají a říkají mu Bobby). Musím říct, že ta malá prostě příběh pokaždé oživila.
A jak už to tak bývá, určitě i vy sami předpokládáte, že se mezi Jo a Robertem něco vytvoří. Něco nečekaného. Jenže taky něco, co není zrovna na tom správném místě. Jo přece jen stále touží po tom, aby se jí dcera vrátila domů a Robert ji jen rozptyluje…
Tím, jak jsem se ze začátku příliš nudila a ke konci taky, jsem zvažovala, že bych příběhu dala jen 3,5 hvězdičky, jenže tak špatný ten příběh vážně nebyl. Jenže ani na 4,5, tak jsem totiž ohodnotila první díl. A tomu se tento z mého pohledu prostě nepřiblížil. Takže jsem skončila u 4 hvězdiček – po pěkně dlouhém přemýšlení. Rozhodně to není tak, že by si ty čtyři hvězdičky příběh nezasloužil. Zaslouží si je oprávněně. Jen jsem byla na pochybách, o kolik se mi tento díl líbil méně. Jenže ono je to také tím, že ten první díl měl prostě originální a neotřelou zápletku, na kterou jsem zatím nikde nenarazila. Kdežto tento už tak originální nebyl.
Každopádně tak či tak je to skvělé, oddechové i napínavé čtení. Možná vám bude chvíli trvat, než se do něj dostanete, možná ne. Každopádně si myslím, že pokud se vám líbil první díl, tento se vám bude líbit také. A pokud jste od Kačky Petrusové nic nečetli, zkuste Bavettovi, Michael i Robert za ten hřích jednoduše stojí :)

Stefanie G.

Komentáře (0)

kniha Nepřítel mého nepřítele recenze