Katherine Howe - Posedlost

recenze

"Musím říct, že je to moc, moc divný pocit. Jakoby ve mně bylo něco, co mě k tomu nutí. Snažím se to jako ovládat a potlačit, ale stejně to roste a roste, a mám pocit, že to musím pustit ven. Když se tomu nebráním, je to lepší. Ale jak to jednou začne, nemůžu to zastavit."
- Posedlost, str. 205

Prokletí, nebo něco jiného?
Píše se rok 1706, když se Ann Putnamová přijde knězi vyzpovídat a povědět mu celý svůj příběh. A nejen svůj, ale i ostatních děvčat. Přijde mu prozradit, co se tehdy v Salemu doopravdy odehrálo. A tak začíná příběh Posedlost. Zpětným vyprávěním Ann a jejích vzpomínek a jejím přiznáním, které je ovšem střídáno s vyprávěním ze současného Danversu dívkou jménem Colleen. Ta studuje na soukromé škole Sv. Jany, kde se jeden den nečekaně objevily podivné příznaky hned u několika dívek. Záchvaty, vypadávání vlasů a podobně. Každá z dívek má příznaky jiné. To je na tom to záhadné. Zatímco Colleen vypráví, co se v jejich škole děje, jaké zmatky vznikají, jaké domněnky se vynořují na povrch a s jakými teoriemi přichází okolí, Ann knězi vypráví svoji část příběhu. Jak spolu tyto dvě zdánlivě odlišné situace souvisejí? A proč Colleen dostává textové zprávy z tajného čísla, aby si přečetla tu slavnou divadelní hru Čarodějky ze Salemu? To je právě ta záhada, kterou se autorka rozhodla zaobírat.
Posedlost je rozhodně jeden z těch příběhů, které jsem četla s povytaženým obočím a stále si připomínala – tohle se z části doopravdy stalo. To, že se Katherine Salemem a čarodějnictvím sama zabývá a přednáší americká studia, všemu dodalo ještě větší důvěryhodnost, obzvlášť když je potomkem z přímé linie jedné z žen upálených při Salemském procesu. Sama ale na konci knihy říká, že se jedná především o fikci.
Tím, že se v knize prolínají dvě linie děje, se setkáte s neskutečným množstvím postav. Sama jsem měla velký problém, než jsem se v nich začala orientovat, a než jsem si je konečně všechny tak nějak zaškatulkovala a zapamatovala. To dělá tento příběh na čtení o něco komplikovanější a složitější. Rozhodně nečekejte čarodějnické rituály a zaklínadla. Ani sabaty. O to v této knize rozhodně nejde. Proto bych knihu doporučila spíše čtenářům, kteří nehledají napínavý čarodějnický příběh plný akce a neuvědomělých sedmnáctiletých středoškolaček. Protože Posedlost má hlubší význam. Někomu se může zdát nudná tím, že je v ní málo „akce“ a hodně spekulací. Ale mě bavila. Byla čtivá, zajímavá, občas napínavá a rozhodně tajemná.
Jediná věc, která mi v příběhu vadila, byla změna chování Colleen. Ta se totiž celou dobu zdála jako rozumná dívka, která nevyšiluje, jen pozoruje své okolí. Jenže to se v závěru změnilo a já najednou skoro tu posedlou holku, která se snažila přijít na pravdu sama, nemohla vystát.
A pak je tu samotný konec. Ne každý s ním bude spokojený, protože vysvětlení, které nám autorka nabídla, nemusí být podle vašich představ. Já něco takového svým způsobem čekala. Alespoň poté, co jsem pozorovala, jak se situace vyvíjela v původním Salemu.
Tak či tak se mi kniha líbila moc. A pokud hledáte něco, v čem se trochu poučíte, něco, kde nebude hromada cicmajících se středoškoláků a něco, co má hlubší smysl – Posedlost se vám bude líbit. Já sama ocenila prolínání minulosti se současností a to, jak se autorka nebála popisovat dění ve vesnicích na počátku osmnáctého století. To šílenství s vírou bylo opravdu neuvěřitelné. Tím mi nezbývá nic jiného, než knihu ohodnotit čtyřmi hvězdičkami a jednoznačně vám ji doporučit.

Stefanie G.

Komentáře (0)