Parodie na Mean Girls?

recenze

Neandertálec otevírá dveře do vesmíru (2020) / telileov
Parodie na Mean Girls?
Hlavním hrdinou knížky Neandertálec otevírá dveře do vesmíru je Cliff. Cliff nesnáší střední školu a snaží se být co nejvíc neviditelný. Ale to nejde tak snadno, když měříte přes dva metry a vážíte tak tři tuny. Jenže jednou se objeví jeho nepřítel Aaron, nejpopulárnější kluk ve škole, který je přesvědčený, že viděl Boha, který mu dal seznam věcí, co se na jejich škole musí změnit. A že mu s tím má pomoct právě Cliff...

Všechno začalo docela dobře. Říkala jsem si, že Preston Norton rozjel docela slušný bizár, ale že je to originální, správně vyšinuté téma a byla jsem zvědavá, co všechno má pro mě autor ještě přichystané... no, moc toho neměl.

I přes to vyšinutost v příběhu narážíme na nějaká vážnější témata - problémy v rodině, smrt blízkého člověka, drogy, rozpor mezi náboženstvím a homosexualitou. Nic z toho ale není zapracované nijak jinak, než už to bylo tisíckrát v jiných YA knihách, takže v tomto ohledu to člověku nic nového nepřinese. Autor to moc nerozváděl, takže jsem většinu knihu nechápala, proč tam ty prvky vůbec jsou, ale ke konci to do sebe všechno celkem zapadlo.

Tím se dostávám k samotnému příběhu - celou dobu jsem u čtení měla dojem, jako bych četla geekovskou verzi Mean Girls (Protivný sprostý holky), kde Lindsay Lohan příbrala tři tuny. Jak příběhově, tak kvalitou, tak řadou postav.

Když říkám geekovskou, tak myslí doopravdy geekovskou. Knížka je plná narážek na řadu různých filmů a seriálů, hlavně scifáren, a to především těch starších. K tomu přidá partičku nechutně stereotypních ajťáků, až mě to jako ajťačku urazilo. S tím si ani neodpustím poznámku, že by si autor měl doplnit znalosti o počítačových sítích, když už začne mluvit o TCP/IP. Narážky lidé s podobným filmovým vkusem určitě ocení, já jsem většinu zmíněných filmů nikdy neviděla, takže jsem jen krčila rameny.

Pak tu máme postavy, které se chovaly úplně nesmyslně a nerealisticky. K žádné z nich jsem si nevytvořila žádný vztah, vůbec jsem nerozuměla, proč dělají, co dělají. Stejně na tom byly i vztahy mezi postavami, které prostě nedávaly smysl.

Často své nedostatky knížky vyvažují alespoň tím, že se snadno čtou. U Neandertálce to je pravda tak napůl. Nedá se říct, že by se to četlo vyloženě špatně, ale ani mě to nenutilo pokračovat ve čtení.

Kniha měla potenciál stát se vtipnou, bizarní knížkou s originální zápletkou a klidně i tím geek nádechem. Byl zde i prostor dotknout se nějakých vážnějších témat, i když by se mi to do toho bizáru moc nehodilo, ale kdyby se to dobře zpracovalo... Jenže v knížce bohužel nebylo dobře zpracováno skoro nic.

Jestli mohu knihu někomu doporučit, pak jsou to hlavně teenageři, u těch věřím, že by se jim to mohlo líbit. Některé YA pro náctileté mají přesah a ocení je i dospělí, četla jsem řadu takových, ale tato mezi ně bohužel nepatří.

Komentáře (0)

kniha Neandertálec otevírá dveře do vesmíru recenze