Papírová města

recenze

Když se mi kniha dostala do rukou, vůbec jsem netušila, o čem to vlastně má být, protože jsem se zkrátka nikdy nenamáhala přečíst si anotaci a knihu kupovala s velkým očekáváním už jen kvůli člověku, který ji napsal.

Autor popisuje příběh z pohledu Quentina, kterému posledních pár týdnů školy převrátí na ruby jeho sousedka Margo Rothová Spiegelmanová. Margo Rothová Spiegelmanová totiž zmizí den poté, co Quentina opět zatáhla do svého života. A Quentin cítí potřebu ji najít, vydává se tedy po jejích stopách s neskonalou touhou ji najít.

Neskutečně obdivuji autorovu schopnost vymýšlet. Jeho příběhy jsou naprosto jedinečné, i když se třeba jejich základ může zdát trochu klišé. Každý jeho příběh je úplně jiný a nesetkáte se v nich s ničím moc ohraným. Papírová města jsou toho důkazem. Máme tu sice uťápnutého a trochu nudného kluka, který střední školou zkrátka nějak proplouvá a je už několik let zamilovaný do své sousedky Margo. Margo je zase takovou královnou školy a každý ji zná. A pak se najednou Margo zjeví u Quentinova okna a prožije s ním dobrodružství, na které Q. jen tak nezapomene. Navíc Q. začne věřit, že třeba by u své lásky konečně mohl dostat šanci. O takových podobných příbězích jste už asi všichni slyšeli, že? Jenže u Johna Greena je to úplně jiné a neokoukané a vůbec se to nedrží již zajetých kolejí a standardů.

Pro toho, kdo již něco od tohoto autora četl, pravděpodobně není překvapením, že postavy, které v příběhu vystupují, jsou naprosto barvité, neskutečné a naprosto úžasné. Ale rozhodně ne bez chyb. Mají své klady, zápory, zájmy, mají své sny a přání, své myšlenky a názory a jsou zkrátka úžasní a především, to nejdůležitější, jsou to lidé.

Snad ani není potřeba zmiňovat, že celé se to čte zkrátka úžasně, protože je to i úžasně napsáno. Nechybí tomu vtip, ani čtivost a samozřejmě ani nějaké hlubší myšlenky. Stránky vám ubíhají jedna za druhou, ale občas také zpomalí a vy nechápete, jak se toho mohlo do pár stran vejít tolik.

Ale kouzlo Papírových měst nespočívá v příběhu, v postavách a ani v tom, jak je to napsané. Celé je to někde jinde. V těch myšlenkách, v těch drobných pravdách a faktech, které jsou před vás po kouskách předkládány. To všechno, co vám kniha dá, to všechno na čím se musíte zamyslet. Pokud totiž očekáváte, že vás tahle kniha dostane svým příběhem, jste na omylu. Příběh je sice po všech stranách originální, příjemný a čtivý, avšak sám o sobě vás nedostane. Dostane vás tím, co je ukryto mezi řádky a pokud to neuvidíte, není divu, že z knihy nejspíše zas tak unešení nebudete.

Každopádně Papírová města mě jen utvrzují v tom, že John Green je spisovatel s velkým S a že jeho díla jsou něčím neskutečně úžasným a výjimečným, co vám dá něco víc, než jen příběh.

deny-el-infian.blogspot.cz

Komentáře (0)