Pandořina skřínka

recenze

Ne každému se stane, že se jejich nejhorší den v životě změní v ten nejlepší. Quinn a Graham se setkali v momentě, kdy je jejich partneři spolu podváděli. Ale i přesto, že k jejich setkání došlo za nepříjemných okolností, se to mělo stát. Tyhle dva spolu totiž tvořili úžasný pár. Skoro, jako kdyby to byl osud.

O sedm let později se však jejich manželství rozpadá. A není to proto, že by se už nemilovali. Quinn Grahama miluje stejně jako on ji. Jenže Quinn nemůže otěhotnět a místo toho, aby o svých pocitech mluvila, se vyhýbá Grahamovi a jakémukoli projevu citu v soukromí. Graham se stále snaží jejich manželství udržet, ale i přes všechnu Quinninu lásku to vypadá, jako by jejich manželství vzdala už dávno.

Možná tu ale přeci jen je něco, co může jejich manželství napravit. Možná nějaký zázrak. Nebo možná zapomenutý slib.

Jak už je u Colleen Hoover zvykem, i tato kniha je napsána v ich formě z pohledu hlavní hrdinky. Tentokrát je ale rozdělena na dvě dějové linie. Střídá se tu minulost, kdy se Quinn a Graham začali teprve poznávat, a přítomnost, kdy už jsou sedm let manželé. Obě dvě dějové linky mají v knize stejný prostor.

Ačkoli je u autorky rozdělení na dvě časové linie nezvyklé, rozhodně to knize nijak neublížilo. Je napsaná stejně brilantně, jako vždycky. Její styl psaní je tak neskutečně čtivý, že je skoro nemožné se od příběhu odtrhnout, aniž by člověk nepřemýšlel o tom, co se bude dít dál. Takže pokud něco, tak jsou dvě linie spíš bonusem, protože autorka tak čtenářům dala vlastně dva příběhy v jednom.

Vzhledem k tomu, že už od začátku bylo kvůli dvojí linii jasné, že se Quinn a Graham vezmou, nebyla linie z minulosti nijak překvapivá. I tak tam ale bylo mnoho maličkostí, o kterých nešlo vědět a dělaly i z předvídatelného příběhu něco jedinečného. Navíc by bez téhle části příběhu nebyla kompletní ani ta druhá.

Příběh odehrávající se v přítomnosti byl už trochu tajemnější. Na první pohled bylo hlavní téma jasné, ale všechno co k tomu vedlo, se odhalovalo postupně stejně jako pocity hlavní hrdinky. Nechybí ani nečekané zvraty a především celý ten příběh provází jedno velké tajemství.

Tyhle dvě části by teoreticky mohly fungovat i samostatně jako dva příběhy se stejnými postavami, ale právě díky tomu, že jsou v knize takhle pospolu a přesahují jeden do druhého je To nejlepší v nás tak skvělá kniha. Pomalu, nenápadně, tvoří dvě linie ucelený obrázek, který až na samém konci odhalí, o co celou dobu šlo.

Nejlepší na knize je ale její reálnost. Samozřejmě, že některé věci jsou v přiměřené míře přikrášleny tak, aby to nevypadalo přehnaně. Ale moc se mi líbí, jak autorka přistupuje k problémům hlavní hrdinky. To se nesnaží nijak přikrášlovat, naopak to v knize předkládá se vším všudy. A stejně tak konec, který je podle mě naprosto dokonalý. Ne pohádkový, ale dokonalý.

S reálností knihy hodně souvisí postavy. Ani tentokrát Colleen svoji knihu neošidila o zajímavé charaktery, které dobře popsala. Není problém uvěřit, že by člověk mohl jednu z jejích postav potkat na ulici. Stejně jako příběh jsou totiž i její postavy popsány buď vyloženě skutečně, nebo přikrášlené jen tak, aby nebylo těžké uvěřit, že takový člověk někde existuje.

Stejně jako u všech ostatních autorčiných titulů jsem nadšená. Netuším, jak to Colleen Hoover dělá, ale všechny její knihy jsou nádherné a úplně jiné než ty předchozí. To nejlepší v nás rozhodně není výjimkou. Autorka dala život dalšímu nádhernému a jedinečnému příběhu, který rozhodně stojí za přečtení. S knihou od Colleen zkrátka nelze šlápnout vedle.

Za poskytnutí knihy k recenzi děkuji nakladatelství Euromedia - Yoli.

Komentáře (0)