Osud nebo náhoda?

recenze

Slunce je také hvězda (2018) / Kikina182
Osud nebo náhoda?
Natasha nevěří na zázraky. Myslí si, že sny jsou jen ztráta času. Věří pouze ve fakta a vědu. Teď má však mnohem větší problém. Na konci dne má být spolu s celou rodinou deportována na Jamajku odkud pochází. Natasha to však nechce nechat jen tak. Hodlá udělat všechno proto, aby mohla zůstat v Americe.

Daniel chce být básníkem, ale jeho budoucnost vypadá úplně jinak. Má jít studovat na Yale, stát se doktorem a žít dokonalý americký sen. A on chce být dobrým synem, takže se s touto vizí smíří. I když ne tak úplně. Ale dost na to, aby se vydal na pohovor kvůli vysoké škole.

Ať už se jedná o náhodu nebo o osud, tihle dva se ve spletitých ulicích New Yorku setkají. Dva naprosto rozdílní lidé s úplně jiným pohledem na svět, s úplně jiným zázemím, s úplně jinými problémy. A tihle dva lidé spolu stráví den. Ale může jeden den vůbec něco změnit? Může něco znamenat?

Nicola Yoon je u nás známá především díky knize Všechno, úplně všechno, která je opravdu úžasná. Také napsala jednu ze třinácti povídek v knize S láskou tě nenávidím, ale přestože byla skvělá, nejednalo se o plnohodnotnou knihu. Proto jsem byla nadšená, když jsem se dozvěděla, že v Česku vyjde Slunce je také hvězda. Další knihu od Nicoly Yoon jsem si nemohla nechat ujít.

Slunce je také hvězda je doopravdy zajímavě zpracovaná. Je zde opravdu mnoho vypravěčů. Nejvíc kapitol je samozřejmě psáno z pohledů hlavních hrdinů, Natashy a Daniela, a to v ich formě. Ostatní kapitoly jsou pak o lidech, které Natasha s Danielem během dne potkají, ale také o členech jejich rodin a některé jen vysvětlují nějaký pojem nebo historickou souvislost. Jsou opravdu různorodé. Většina z těchto kapitol je v er formě, ale občas se vyskytují i kapitoly z pohledu první osoby.

Mám ráda, když je kniha psaná z více pohledů, ale přijde mi, že Nicol Yoon to ještě okořenila. Přidala tam části, které souvisely s hlavními hrdiny pouze v hodně širokém pohledu na věc, něco málo z jejich minulosti nebo spíš minulosti jejich rodin, a dokonce prohloubila i znalosti čtenářů. Takže i když to na první pohled vypadá, že udělala to samé, co mnoho spisovatelů před ní, není to pravda. Vylepšila to.

Z příběhu jsem však trochu zklamaná. Na jednu stranu si myslím, že Nicola Yoon vymyslela krásný a skvěle propojený příběh. Jenže to je ten problém, příběh. Všechny knihy vypráví příběhy, ale jejich účelem je, aby čtenářům připadaly skutečné, aby se do nich mohli vžít. Jenže tohle mi tak nepřipadalo. Přestože je to opravdu sladké a romantické, chybí tomu ten pocit, že by se to opravdu mohlo stát.

Přestože se to na první pohled nezdá, jsem v duši romantička. Jenže zároveň jsem realistka. A některé věci mi přijdou jednoduše nemožné. Musím však uznat, že kdyby se to autorka pokusila udělat tuhle část knihy skutečnější, tak by pak celý příběh ztratil význam, svou podstatu. Jinými slovy, pokud by neexistovala ta naivní část, nemohla by existovat ani ta originální část, která tuhle knihu dělá jedinečnou.

Nebudu zastírat, že jsem z knihy zmatená. Líbila se mi, ale zároveň jí moc nevěřím. Jenže podle mě nemohla být napsaná lépe, než je. Nemohla být vymyšlená jinak aniž by to změnilo celý příběh. Tahle kniha je prostě komplikovaná. Ale přestože se podle mě nejedná o autorčinu nejlepší práci bych řekla, že do knihy dala všechno a vytvořila něco krásného, co by mělo být čteno.

Za poskytnutí knihy k recenzi děkuji nakladatelství Albatrosmedia.

Komentáře (0)

kniha Slunce je také hvězda recenze