Ohromné dobrodružství titěrných rozměrů

recenze

Jaké by to asi bylo, kdybychom měli technologie, které by umožnovaly miniaturizaci lidí i předmětů? Tak by se dala shrnout ústřední myšlenka románu Mikro od Michaela Crichtona a Richarda
Prestona. Využívali bychom tuto převratnou technologii jenom k prospěšným účelům, nebo by se taky objevili tací, kteří by ji zneužívali, ba co hůř, používali proti lidem?

No, já nevím, co myslíte?

Nanigen MicroTechnologies, společnost založená pošahaným psychopatem Vin Drakem, vyvinula tajně přístroj, kterým můžete cokoliv a kohokoliv zmenšit na pouhých pár milimetrů. Vin Drake to má dobře promyšlené – s takovou věcičkou je přece nepřemožitelný!

Příběh začíná, když odborník na jedy Peter Jansen a jeho šest kolegů přijmou lákavou nabídku od Jansenova bratra Erica. Ten jim navrhl, aby opustily svou laboratoř v Cabridgei, odletěli za ním na Havaj a společně začali pracovat pro Nanigen. Nabídka, co se prostě neodmítá.

Než ale skupinka vědců dorazí, Eric záhadně zmizí a následně je prohlášen za mrtvého. Nešťastná nehoda při vyjížďce na člunu. A co, že byl Eric skvělý plavec? Peter ovšem tuší, že je v tom něco nekalého, že v tom něco smrdí! A má taky proč, krátce na to zjistí, jak nečistou hru společnost hraje. Vždycky to tak bývá, ne?

Drake ze strachu, že by skupina vědců odhalila jeho šílené plány, raději použije svůj ďábelský stroj a zmenší je do miniaturních podob. A pak je ještě k tomu nacpe do igelitového pytlíku! Odporné… Není se čemu divit, že na všechny zmenšené dolehne obrovský šok a zmatek. Vždyť si právě zahráli na Alenku!

Jenže tihle drobci Drekeovi uprchnou – do deštného pralesa. To není nejlepší úkryt, když máte normální velikost, natož pak když jste vidět jenom pod mikroskopem. Čeká je tam jen spousta nebezpečí a nástrah – vždyť i takový chrobák je pro ně jak Godzilla.

Situace na život a na smrt jsou popisovány věcným, pomalu se rozvíjejícím způsobem, kdy je čtenář fascinován detailními popisy světa hrůzostrašných monster – broučků – ale i odvahou samotných vědců. Pud sebezáchovy je někdy až zarážející. A ještě víc zarážející je, že si my, v tomto světě obři, neuvědomujeme, jak úžasný, rozmanitý, divoký a nebezpečný svět vládne pod našima nohama.

Mikro je vskutku pozoruhodný román a já musím říct, že jsem ho zhltla za jedno odpoledne. Ten malý svět i osudy zmenšených vědců mě natolik lákaly, že jsem knihu nedokázala odložit. Občas se to sice zdá spíš jako čtivě napsaná encyklopedie, ale pak se zase objeví strhující scéna a člověk jen zírá. Bože, neumím si představit, jak by to muselo být strašné! Brrr…

Michael Crichton ale v podstatě vytvořil docela podobný svět tomu v Jurském parku. Jednou jsou to dinosauři, podruhé brouci – v obou případech jdou po lidech obrovské příšery. Jen je škoda, že pan Crichton zemřel, než knihu dokončil – mohlo to být nejspíš ještě daleko vyspělejší dílo. Tím nechci urazit Richarda Prestona, jen chci prostě říct, že jedině autor ví, jak má jeho příběh nakonec vypadat.
Ovšem na druhou stranu můžeme Richardu Prestonovi poděkovat, že se tak nevděčné práce zhostil a knihu dokončil. Mikro za to totiž stojí.

A mimochodem, pokud Vám broučci nepřirostli k srdci, nebo se jich snad dokonce bojíte, radím vám, nečtěte to večer! Jinak budete mít zajímavé, děsivě malé sny.

Komentáře (0)