Obr z mlhy: námět, ze kterého by mohlo mrazit v kostech

recenze

Obr z mlhy (2021) / VasnivaCtenarka
Obr z mlhy: námět, ze kterého by mohlo mrazit v kostech
“Bylo nebylo v jedné zapadlé vsi stvoření, jemuž se říkalo Obr z mlhy. Přicházel vždy v noci, když měsíc zastřely mraky a domy olizovala vlhká mlha, unášel děti, které pak už nikdy nikdo nespatřil.”

Starověké pověsti a legendy, Neznámý autor, z knihy Obr z mlhy, Jérome Loubry

Je neděle ráno, 15. listopadu 1998 a Stan přijíždí do Palmer Parku v Detroitu k malému tělíčku. Už se nad nim sklání Franck Burt – soudní lékař, aby Stanovi sdělil základní informace po ohledání těla. Malý chlapec, černé pleti, úmrtí nastalo kolem 4. hodiny ráno, nalezen “pohozený” stranou od hlavní cesty v parku, oblečený, bez známky sexuálního zneužití. Zmizení tohoto dítěte matka nahlásila už v sobotu v 17 hodin.

Stan neváhá ani vteřinu – okamžitě se musí zajistit kamery v parku a v jeho blízkém okolí. Prověřit se musí kamery na benzinkách a v blízkých restauracích. Je třeba vyslechnout rodiče ještě dříve, než je zcela pohltí bolest ze ztráty a taky se musí vyslechnout všichni ranní běžci.

Stan úmrtí malého chlapce bere velmi osobně, vždyť tento chlapec je v podobném věku jako jeho vlastní syn! Vždyť se i stejně jmenuje! Pane Bože, která bestie tohle může udělat?

Pitva malého Petera neodhalila nic závratného. Jen to, že byl uškrcený silným levákem. Žádné omámení, žádné drogy, žádné otisky. Prostě nic, co by mohlo policii přiblížit k vrahovi.

23. listopad 1998 Stan přijíždí k další vraždě. Tentokrát se jedná o potyčku mezi dospělými. A zrovna když mluví se zoufalým vrahem, rozezvoní se mu telefon. Franck mu oznamuje, že bylo nalezeno další malé tělíčko. Opět chlapec ve věku Petera a opět stejný způsob zabití. Kevinovi bylo pouhých 11 let. Druhé mrtvé dítě v rozmezí jednoho týdne. Detroit začíná být nervózní. Všichni mají obavy. Nikdo si nemůže být jistý, zda právě jejich dítě nebude další obětí.

A tělíčka stále přibývají. Stan se nachází pod velkým tlakem jak ze strany nadřízených a města, tak i ze strany médií. Dělá co může, ale je to marné. Vraha ne a ne najít. Jak si může detroitská policie dovolit nechytit vraha malých dětí? Musí padat hlavy – starosta je odvolán a Stan je přeřazen.

Píše se rok 2013 a Detroit je opět zasažen po nějaké době klidu zmizením několika dětí. Do vyšetřování je povolána Sarah Berkhampová, která se spolu se Stanem podílí na vyšetřování pohřešovaných dětí. Stan je přesvědčen, že se jedná opět o stejného pachatele, ale tentokrát je tady jeden rozdíl: děti mizí, ale jejich těla nikde nejsou. Jak je to možné? Musí to být přece on!


Jestli má na svědomí mizení dětí v roce 2013 stejný pachatel jako v roce 1998 vám samozřejmě neprozradím. Stejně jako vám neřeknu, jak se bude vyšetřování vyvíjet. To si už musíte přečíst sami. Co vám ale mohu říci je to, jak jsem se při čtení cítila a jak se mi kniha líbila.

Autor knihy Jérome Loubry má na svém kontě už několik knih, ale v Česku mu vyšly, pokud se nepletu, pouze knihy dvě. Kniha Útočiště u nás slavila ohromný úspěch.

Přestože Obr z mlhy u nás vychází později než Útočiště, je to autorova prvotina a musím napsat, že to je na knize znát. Příběh, který se rozhodl Jérome Loubry napsat má ohromný, ale opravdu ohromný potenciál pro to, aby se stal absolutně skvostným thrillerem, ale…. něco tomu chybí. Chybí tomu detailnější propracování, zabřednutí do detailů. Já bych knize dodala více dialogů, které umožní čtenářům lépe poznat charaktery hlavních postav. Dala bych tam více dialogů s pozůstalými, aby nás skutečně autor mohl vtáhnout do utrpení, které rodiny prožívají. Dala bych tam více dialogů mezi vyšetřovateli, abychom mohli lépe nasát jejich vztah. Při čtení jsem toužila být součástí života Stana a Sarah, ale…. nebyla jsem jejich součástí. Jen jsem si četla jejich příběh. A že to byl velmi povedený příběh, jen co je pravda. Jen mi to celé přišlo nějaké moc uspěchané. Proto mne mrzí, že z tak skvělého příběhu, který kniha v sobě ukrývá, autor nedokázel vytřískat ještě něco více. Něco, co by z knihy udělalo opravdu nezapomenutelnou knihu, kterou bude chtít každý.

Je pravda, že já jsem na thrillery skutečně náročná a opravdu už očekávám velmi precizní zpracování, ale jsem si jistá, že méně náročné čtenáře kniha určitě potěší, protože to ani zdaleka nebylo špatné.

Děj příběhu mi přišel skvěle promyšlený. Opravdu mi přišlo, že nápad měl Jérome skvělý. O to více mne právě mrzí ta uspěchanost. Ale mizející děti a nacházení zavrazděných dětí, tlak města, strach obyvatel…. všechno je to tak krásně obestřené hustou mlhou… a ponurostí – prostě dokonalý námět na thriller, no ne?

Tempo knihy mi přišlo akorátní. Více méně se v každé kapitole něco dělo. Při čtení se rozhodně nudit nebudete. Jakmile se začtete, budete číst dál a dál a dál.

Jak jsem napsala již výše, ocenila bych trošku detailnější popis prostředí a osob. Nemyslím tím popis toho, jak věci a lidi vypadají, ale spíše takový popis, který vyvolá pocity a dojmy. Chtěla bych mít bližší pocit z mrtvého dítěte…. toho, jaký byl. Jak se choval…. jestli to byl veselý chlapec, jestli to byl rarášek…. Jaký měl vztah k rodičům…. zajímalo by mne třeba, co dělal před únosem. Jak prožíval únos… chtěla bych to, jako thrillerový nadšenec, prožívat s ním. Chtěla bych, aby mi běhal mráz po zádech. Chtěla bych cítit napětí.

O Stanovi jsme se dozvěděli jen to, že to byl rozvedený policista, který měl vlastního syna a svůj neúspěch při vyšetřování si bral příliš osobně a zapíjel ho alkoholem, což z něj dělalo občas agresivní osobnost. Byl zoufalý, že nemůže trávit více času se svým dítětem…. Ale mě by zajímal mnohem více jeho vnitřní svět. A když za nim přijel syn na návštěvu, chyběl mi popis toho, jaký spolu měli vztah a co dělali. V knize bylo pouze zmíněno, že to pro něj byla pozitivní terapie. To mi prostě nestačí! Chci Stanovi porozumět. Chci ho poznat! A stejně tak Sarah. Ani k ní mne autor příliš nepustil. Sarah si podřeže žíly, ale já z knihy necítila její zoufalství. Neporozuměla jsem přesně tomu, co ji k tomu motivovalo, ačkoliv to tam bylo zmíněno. Zkrátka jsem to s ní neprožívala.

Je ohromná škoda, že tohle mi kniha nenabídla, protože jinak bych dala knize bez mrknutí oka maximální hodnocení. Takhle se z knihy stává pro mne lepší průměr.

Přesto to byl moc hezký příběh a já knihu mohu doporučit.

Komentáře (0)

kniha Obr z mlhy recenze