O klukovi, který společně s kamarádkou a sestrou ztratil i naději

recenze

Ztracená naděje (2014) / Deny el Infian (361 views)
O klukovi, který společně s kamarádkou a sestrou ztratil i naději
Bez naděje byla vskutku dobrá kniha s poměrně neokoukanou tématikou. Bez naději jsme prožívali z pohledu Sky, ve Ztracené naději se nám ale celý příběh dostává do rukou z pohledu Holdera.

Pokud si říkáte, že to nebude stát za nic, že se jedná pouze o převyprávěné prvního dílu, mohu vás ujistit, že se mýlíte. Samozřejmě, hlavní zápletku už známe a moc šokujících překvapení na nás už nečeká, spoustu souvislostí si dáváte dohromady, protože jste četli první díl a tak. Ale i přes to se kniha autorce neskutečně povedla a vlastně mi přijde lepší než první díl.

Autorka na nic nečeká a okamžitě nás hodí do asi nejhorší chvíle Holderova života. Sama jsem to nečekala, i když je to poměrně logické, a byla jsem z toho vážně v žoku. Zažíváme jeho prvotní utrpení a vyrovnávání se s tím vším. A potom přeskočíme jeden rok a už za chvíli jsme s Holderem v sámošce, kde poprvé potkal Sky. Pokračování pak zahrnuje všechno, co už známe, ale najednou vnímáme úplně jinak – Holderovo poznávání Sky a její poznávání sebe a minulosti a tak.

Autorka nám také přináší kromě výchozího příběhu ještě něco málo navíc v podobě dopisů, které Holder píše Less. Píše jí všechno možné, o svých pocitech, o tom co se děje, o Sky… Rozhodně je to skvělý nápad, jak knihu zpestřit.

Jak tak čteme a vidíme to vše z druhého pohledu, zjišťujeme, že Holder je vlastně trochu jiný, než jsme si mysleli. Právě Holder tomu celému dodává to něco, co knihu tolik odlišuje od té první a činí jí ještě lepší. Je zkrátka úžasné znát i všechny jeho emoce, všechno to, co se dělo, když u toho Sky nebyla. Najednou chápeme jak jeho samotného, tak jeho chování.

Psáno je to na jednu stranu dost stejně, jako Bez naděje a na druhou stranu je to takové Holderovitější. Zkrátka ten kluk se na tom podepisuje a to je jedině dobře. Čte se to příjemně a dost rychle to odsýpá, avšak celý příběh neztrácí na svém mírném a klidném tempu.

Také překlad mi přišel o něco lepší, objevilo se tam mnohem méně „jsi“ zkrácených na „s“ v případech, kdy se to skutečně nehodilo. Což bylo něco, co mě v předchozím díle neskutečně rozčilovalo.

Ztracená naděje je úžasným doplněním Bez naděje. Dle mého dokonce první díl překonává. To i přesto, že děj vlastně známe, jen jsou nám doplňovány informace ze strany Holdera. Plus je také to, že v tomto případě už nemám dojem, že by autorka každou volnou chvíli vycpávala sexem. Na plné hodnocení to sice ještě není, ale čtyři a půl rozhodně udělit mohu.

Komentáře (0)

kniha Ztracená naděje recenze