Než jsme byly tvoje

recenze

Smutné tváře, uplakané oči, hladová bříška. Sirotčinec naplněný k prasknutí dětmi, které nikoho nemají. Nebo to tak alespoň stojí v jejich dokumentech. Zfalšovaných dokumentech…

Než jsme byly tvoje je název románu americké spisovatelky Lisy Wingate. Inspirován je skutečnými událostmi, v nichž hlavní roli sehrál domov pro opuštěné děti Tennessee Children´s Home Society a žena, která toto zařízení téměř třicet let vedla, jménem Georgia Tannová. Jak vyplulo na povrch až o mnoho let později, Tannová jako průkopnice adopcí skrývala za tímto na první pohled záslužným projektem ve skutečnosti černý trh s dětmi.

Lisa Wingate na pozadí skutečných událostí vypráví příběh fiktivních sourozenců Fossových, kteří žijí se svými rodiči na obytném člunu na řece Mississippi. Jejich spokojený a pohodový život jde ke dnu, když matka rodí další dítě a kvůli komplikacím musí být dopravena do nemocnice. Děti tak zůstávají na lodi samotné a na starost, než se rodiče zase vrátí, je dostává nejstarší z nich - dvanáctiletá Rill.

Jenže právě v této chvíli se na palubě objeví úředně se tvářící lidé a všech pět dětí odvedou do sirotčince. Na jejich ujišťování a vysvětlování, že opuštěnými nejsou, nereagují. Na sourozence Fossovy už čeká v novém „domově“ smrdutá místnost, výhrůžky, nedostatek jídla a nová jména. A brzy i noví rodiče…

Lisa Wingate vypráví ve dvou časových rovinách. Tu první představuje právě mladinká Rill, s níž prožívá čtenář úděsné a mrazivé chvíle počátku 40. let minulého století v dětském domově. Druhá linka se odehrává v současnosti a její hlavní aktérkou je mladá státní návladní Avery, pocházející z privilegované senátorské rodiny, která se na cestu poznání skryté rodinné historie vydává ve chvíli, kdy se náhodou v domově pro seniory setkává se starou ženou jménem May…

Autorka prostřednictvím kapitol střídá minulost se současností. Tento smutný a emotivní příběh podává nevtíravým stylem, a zvládá to po celou dobu bez jakéhokoliv kýčovitého a plánovitého sentimentu.

Tempo příběhu se vyznačuje velkou proměnlivostí. Po úvodním pomalejším rozjezdu knihy následuje svižnější dějství, až se v závěru dočkáme zase snad až zbytečně rychlého sprintu. Lisa Wingate je vypravěčkou, jíž se nedá vytknout nic podstatného. Lidskou krutost, sobectví, hluboký žal a zmar balí do laskavého tónu a nepodbízivého empatického podání.

Jediným rušivým a značně nepovedeným elementem této knihy je tak úprava českého vydání. Pár překlepů je dnes už bohužel víceméně jakýmsi nechtěným standardem v téměř každé knize, ale neznamená to, že si na to čtenář musí uvyknout, protože stylistické a gramatické chyby jsou a zůstanou ostudou každé knihy. Natož té s plackou bestselleru, a navíc v tak obrovském množství, jak je tomu v tomto případě. Pánské trio redaktorů, uvedených v tiráži, by se mělo velmi stydět za tuto fušeřinu!

(Vyjma lajdácky provedených úprav českého vydání) je kniha Než jsme byly tvoje výborným smutným a dojemným vyprávěním o pokřiveném adopčním systému a síle sourozeneckých pout.

Komentáře (1)

02.01.2019

KáťaM.

Pěkná recenze, souhlasím, knih, které by byly ušetřeny chyb, je poskrovnu, já se tak taky držím ve střehu a mám vždycky "radost," když nějakou objevím, cítím se jako děsně pozorný čtenář... Chápu, všichni jsme jenom lidi, sem tam to ujet může, ale pokud to je v takové míře, že to naruší dojem z knihy, pověsila bych redaktory do větru.
Jsem ráda, že přelepka "Světový bestseller," je zde oprávněně, často se jimi řídím a málokdy mě zklamou.