Než jsme byly tvoje

recenze Než jsme byly tvoje (2018)

Než jsme byly tvoje
Smutné tváře, uplakané oči, hladová bříška. Sirotčinec naplněný k prasknutí dětmi, které nikoho nemají. Nebo to tak alespoň stojí v jejich dokumentech. Zfalšovaných dokumentech…

Než jsme byly tvoje je název románu americké spisovatelky Lisy Wingate. Inspirován je skutečnými událostmi, v nichž hlavní roli sehrál domov pro opuštěné děti Tennessee Children´s Home Society a žena, která toto zařízení téměř třicet let vedla, jménem Georgia Tannová. Jak vyplulo na povrch až o mnoho let později, Tannová jako průkopnice adopcí skrývala za tímto na první pohled záslužným projektem ve skutečnosti černý trh s dětmi.

Lisa Wingate na pozadí skutečných událostí vypráví příběh fiktivních sourozenců Fossových, kteří žijí se svými rodiči na obytném člunu na řece Mississippi. Jejich spokojený a pohodový život jde ke dnu, když matka rodí další dítě a kvůli komplikacím musí být dopravena do nemocnice. Děti tak zůstávají na lodi samotné a na starost, než se rodiče zase vrátí, je dostává nejstarší z nich - dvanáctiletá Rill.

Jenže právě v této chvíli se na palubě objeví úředně se tvářící lidé a všech pět dětí odvedou do sirotčince. Na jejich ujišťování a vysvětlování, že opuštěnými nejsou, nereagují. Na sourozence Fossovy už čeká v novém „domově“ smrdutá místnost, výhrůžky, nedostatek jídla a nová jména. A brzy i noví rodiče…

Lisa Wingate vypráví ve dvou časových rovinách. Tu první představuje právě mladinká Rill, s níž prožívá čtenář úděsné a mrazivé chvíle počátku 40. let minulého století v dětském domově. Druhá linka se odehrává v současnosti a její hlavní aktérkou je mladá státní návladní Avery, pocházející z privilegované senátorské rodiny, která se na cestu poznání skryté rodinné historie vydává ve chvíli, kdy se náhodou v domově pro seniory setkává se starou ženou jménem May…

Autorka prostřednictvím kapitol střídá minulost se současností. Tento smutný a emotivní příběh podává nevtíravým stylem, a zvládá to po celou dobu bez jakéhokoliv kýčovitého a plánovitého sentimentu.

Tempo příběhu se vyznačuje velkou proměnlivostí. Po úvodním pomalejším rozjezdu knihy následuje svižnější dějství, až se v závěru dočkáme zase snad až zbytečně rychlého sprintu. Lisa Wingate je vypravěčkou, jíž se nedá vytknout nic podstatného. Lidskou krutost, sobectví, hluboký žal a zmar balí do laskavého tónu a nepodbízivého empatického podání.

Jediným rušivým a značně nepovedeným elementem této knihy je tak úprava českého vydání. Pár překlepů je dnes už bohužel víceméně jakýmsi nechtěným standardem v téměř každé knize, ale neznamená to, že si na to čtenář musí uvyknout, protože stylistické a gramatické chyby jsou a zůstanou ostudou každé knihy. Natož té s plackou bestselleru, a navíc v tak obrovském množství, jak je tomu v tomto případě. Pánské trio redaktorů, uvedených v tiráži, by se mělo velmi stydět za tuto fušeřinu!

(Vyjma lajdácky provedených úprav českého vydání) je kniha Než jsme byly tvoje výborným smutným a dojemným vyprávěním o pokřiveném adopčním systému a síle sourozeneckých pout.

autor: evasamankova · 02. ledna v 16:53 · přečteno 269x

Komentáře (1)

kniha Než jsme byly tvoje recenze

KáťaM.
02. ledna

Pěkná recenze, souhlasím, knih, které by byly ušetřeny chyb, je poskrovnu, já se tak taky držím ve střehu a mám vždycky "radost," když nějakou objevím, cítím se jako děsně pozorný čtenář... Chápu, všichni jsme jenom lidi, sem tam to ujet může, ale pokud to je v takové míře, že to naruší dojem z knihy, pověsila bych redaktory do větru.
Jsem ráda, že přelepka "Světový bestseller," je zde oprávněně, často se jimi řídím a málokdy mě zklamou.

evasamankova také napsala:

OlgaOlga
recenze
Hortenziová zahradaHortenziová zahrada
recenze
Dětské zoubkyDětské zoubky
recenze
Srdcová královnaSrdcová královna
recenze
Špatná dceraŠpatná dcera
recenze